V polovině devadesátých let chtěl tehdejší autoritářský vládce Slovenska Vladimír Mečiar zvednout DPH na tisk na 14 procent. Zvedla se obrovská vlna nesouhlasu v médiích a slovenské noviny na pokyn svých vydavatelů vyšly na protest s titulní bílou stranou. Všem bylo jasné, že úmysl zvýšit DPH je pokusem vládní moci omezit svobodu opozičního tisku, který ztěžoval vládě život. Dodnes mi není úplně jasné, proč se nakonec Mečiar zalekl, ale faktem je, že od zvýšení DPH tehdy upustil.
Vláda, která měla šanci být tou nejlepší od roku 1989, udělala za pár měsíců hodně proto, aby byla tou nejhorší.
O pár let později Mečiar prohrál volby a moci se ujala vláda Mikuláše Dzurindy. Slibovala demokracii, úctu ke svobodě, integraci do EU a podobně. O ekonomických reformách v předvolební kampani mnoho nenamluvila, ale jakmile se dostala k moci, začala je razantně prosazovat. Když v roce 2003 spouštěla penzijní reformu a zavedla rovnou daň z příjmu i rovnou DPH (elegantně srovnané na 19 procent), vydavatelé mlčeli.
Byl jsem tehdy šéfredaktorem deníku SME a položil jsem svému vydavateli otázku, zda by neměli vydavatelé protestovat, když před lety protestovali kvůli pouhým 14 procentům a teď budeme mít na krku 19. Ne, řekl mi. Mečiar to tehdy myslel jako trest a chtěl omezit svobodu tisku, ale dnes máme reformní vládu, která věří ve svobodu tisku stejně jako my a tíhu oněch 19 procent budeme snášet, protože ty reformy za to stojí (přiznávám, že jsem jeho postoj přijal bez námitek, ostatně i proto, že života redakce se případné snížení zisků nemělo týkat.)
Dnes už i na Slovensku opojení z reforem mnohé přešlo, ale tehdy byl jejich étos opravdu veliký a společenské i ekonomické elity a koneckonců celá střední třída byly připraveny nést oběti ve jménu budoucnosti.
To, co dnes v Česku naprosto chybí, je reformní étos, který by politikům usnadnil prosadit nepopulární kroky ve jménu budoucnosti. Jenže kde ho vzít? Miroslav Kalousek se tváří nasupeně, že si vůbec někdo dovoluje zpochybnit jeho výpočty, odmítá debatovat a dokonce vypadá, jako kdyby ho ty drastické útoky na peněženky Čechů těšily! Premiér Nečas mlčí, stejně jako Kalouskův stranický nadřízený kníže Schwarzenberg. Jako kdyby oni sami nevěřili, že to, co dělají, je správné, ale když to říká Kalousek…
Problém české vlády je v tom, že za necelý rok od svého nástupu k moci se z ní úplně vytratil reformní duch, díky němuž vyhrála volby. Protikorupční zákony, jimiž si mohla střední třídu a společenské elity získat na svou stranu, neprosadila, místo toho práská bičem DPH na tisk a knihy a chová se jako autista. Člověk žasne. Vláda, která měla šanci být tou nejlepší od roku 1989, udělala za pár měsíců hodně proto, aby byla tou nejhorší.