Výstřel padl v pondělí večer ve vesničce Limbach na úpatí Malých Karpat kousek od Bratislavy. Jeho ozvěna otřásla celou zemí v úterý ráno, protože kulka prostřelila srdce Ernesta Valka, advokáta, který si vybudoval pověst i firmu podle amerického vzoru slavných právníků. Vrah ho zabil v jeho domě v prominentní vilové čtvrti, kde bydlí třeba hokejista Miroslav Šatan nebo prezident republiky Ivan Gašparovič.
Proč byl na Slovensku zavražděn významný právník Ernest Valko.
Kromě smutku ze ztráty člověka, který měl významné postavení ve společenských a politických kruzích slovenské pravice, se ihned vynořila zděšená otázka, zda vražda není jen strašlivým vnějším projevem temných spodních proudů, jež hýbou slovenskou politikou a byznysem už celých dvacet let. Pokud by to tak bylo, padly by iluze o tom, že země se definitivně odpoutala od krvavých devadesátých let, kdy se hlavy mafiánů utržené pumou kutálely po chodnících a těla podnikatelů provrtávaly kulky ze samopalů.
Podezření
Málokdo pochybuje o tom, že vražda souvisí s penězi – Valkova advokátní kancelář se věnovala velkým obchodním sporům, v nichž šlo často o miliardy (korun). Klíčové však bude poznání, zda šlo o kauzu s politickým pozadím, nebo ne. Z kusých policejních informací nelze přesvědčivě usoudit, zda šlo o chladnokrevnou nájemnou vraždu profesionála, nebo o zkrat rozzuřeného účastníka sporu. Analytici například poukazují na to, že nájemní vrazi obvykle nestřílejí z pistole (jako to bylo zřejmě v tomto případě) a smrt své oběti jistí více ranami (policie důrazně odmítla dohady tisku o druhé ráně do hlavy). Na druhé straně byl v domě údajně cítit aceton, který prý používají profesionální vrazi, aby zničili pachové stopy.
Okolnosti nasvědčující tomu, že smrt advokáta může – jakkoli nepřímo – souviset s politikou, však v každém případě nepříjemně bijí do očí. Ernest Valko zastupoval stát ve velkých kauzách vždy, když byla u moci pravicová vláda, která se snažila ochránit firmy se státní účastí před miliardovými nároky různých podnikatelských skupin. Naopak vlády Vladimíra Mečiara a poté i Roberta Fica byly vůči těmto skupinám podezřele neutrální, ne-li vstřícné. Dvě největší současné kauzy tohoto typu jsou soudní procesy plynárenského podniku SPP (kde jde o známé směnky bývalého ministra Jána Duckého, který byl zastřelen v roce 1999) a loterie Tipos (obdoby české Sazky). V obou případech si nová vláda, která v červnu vystřídala Ficovu, pronajala (nebo hodlala pronajmout) služby Valkovy kanceláře. Před dvěma týdny se sám Valko stal členem dozorčí rady SPP.
Jakkoli divoce vypadá podezření, že podnikatelské kruhy tolerovány bývalou vládou řešily hrozící ztrátu svého vlivu a velkých peněz vraždou, nelze si ho odmyslet – i pouhým okem je totiž vidět zuřivý boj dvou politických táborů o ekonomickou nadvládu v zemi. V takovém případě by ovšem vražda prominentního advokáta byla nejen děsivou výstrahou protivníkům, ale vyhlášením otevřené války, která by Slovensko postavila mimo evropské normy.
Trauma
Vražda zasáhla společnost na velmi citlivém místě i z jiného důvodu. Valko byl jednou z tváří listopadu 1989, stal se prvním předsedou Ústavního soudu ještě federálního Československa a vždy se hlásil k politické pravici, která se na Slovensku už dvacet let prohlašuje právoplatnou dědičkou listopadu. Proto bylo každému jasné, že když byl za Ficovy vlády vyšetřován policií, a dokonce strávil několik dní ve vazbě, bylo to z politických důvodů (případ byl posléze bez obvinění potichu uzavřen). O to silněji se dnes v úvahách o jeho smrti projevuje pokušení vnímat ji jako rituální vraždu, za níž stojí temné síly, jakási inkarnace zla bývalého režimu v nové podobě.
Jediné, co může spolehlivě zastavit šíření nejistoty a strachu, jež jsou dnes přímo hmatatelné, je důkladné vyšetření vraždy a jejího motivu. Jenže zkušenost se slovenskou policií vyvolává spíše obavu, že případ přeroste do trvalého společenského traumatu, jako je tomu v případě stále neobjasněné politické vraždy Roberta Remiáše, který byl svědkem únosu prezidentova syna tajnou službou za Mečiarovy vlády.
Ernest Valko měl dvojí veřejnou podobu. Byl to velmi úspěšný komerční právník se širokým záběrem klientů – od státu a soukromých firem až po kamarády z revolučních dob (ty obhajoval zpravidla zdarma). Byl však také významným teoretikem a zastáncem právního státu a spravedlnosti, sám autorem mnoha důležitých zákonů. Valkova smrt se tak může stát hrozivou metaforou s velkým společenským dopadem: člověk, který ztělesňoval vůli po právním řádu, se stal obětí těch, kteří usilují ho i za cenu lidských životů zničit.