Problém ovšem je, že na rozdíl od českých politiků, kteří vyhráli volby díky slibům, že budou šetřit, slovenští voliči dali hlasy nynější vládě Ivety Radičové z jiných než ekonomických důvodů. Svou volbou protestovali proti Ficově vládě, její korupci a agresivitě. O tom, že budou muset po volbách šetřit, jim politici vítězné koalice nic neřekli. Tato předvolební taktika jim dnes zužuje manévrovací prostor. Zároveň ale přispěla k tomu, že politici musí lidem podrobně vysvětlovat všechny své úmysly, takže to někdy opravdu připomíná ekonomické školení národa. A účastníci školení se občas nechtěně dozvědí i to, že jejich učitelé v mnoha věcech vůbec nemají jasno.
Práce, či nákupy?
Čísla jsou dnes jasná: schodek veřejných financí, který měl být podle Ficovy vlády 5,5 %, se letos vyšplhá na 7,8 % a ani současná vláda už s tím nic neudělá. Pro rok 2011 se zavázala snížit jej na 4,9 %, což znamená někde najít 1,7 miliardy eur – v poměru k české ekonomice je to tedy zhruba stejná ambice, jakou má vláda Petra Nečase.
Původně chtěla slovenská vláda dvě třetiny z této sumy vzít na svá bedra a třetinu vybrat od občanů (tento model doporučuje i OECD). Pak však z nároků na sebe sama slevila a konečný poměr je 900 milionů eur v úsporách státu a 800 milionů eur od lidí. Představy o tom, jak zeštíhlit stát, jsou stále nejasné, mluví se o 10 procentech na ministerstvech, například učitelům však bylo hned slíbeno, že jich se škrty týkat nebudou.
Mnohem přesnější je už představa o tom, kde vzít oněch 800 milionů od lidí. Koaliční dohodě předcházely zmatky, testy společenských nálad a taktické manévry, které veřejnosti odhalily nejen vnitřnosti slovenské politiky, ale také jednoduchou účetní povahu celého problému: vlastně nejde o nic jiného než o odpověď na otázku, zda bude stát tvrději zdaňovat práci lidí, nebo jejich spotřebu.
První výkop provedli ministr financí Ivan Mikloš a ministr sociálních věcí Jozef Mihál o prázdninách, když ohlásili zvyšování odvodů (rušením nejrůznějších výjimek) a také daní (zejména v případě živnostníků). Premiérka Iveta Radičová byla v té době u moře, jistě jí však neušlo velké znechucení médií, profesních sdružení i analytiků. Slovensko se totiž od dob razantních reforem Dzurindovy vlády, které před sedmi lety prošly bez větší debaty, změnilo. Lidé, včetně novinářů, dnes mnohem lépe rozumí vztahu mezi jejich peněženkami a státem a jsou mnohem kritičtější.
Radičová tedy po návratu z dovolené nařídila ministrům další pokus, jehož výsledek po zdlouhavém jednání koalice zní jako od jiné vlády. Stát nesáhne na daně ani odvody, zato sáhne na spotřebu. Bere tak za své kdysi elegantní jednotné číslo 19 (výška rovné daně z příjmu i DPH), které ostatně už naboural bývalý premiér Fico, když snížil DPH na léky a knihy na 10 %. Tato výjimka zůstává, na vše ostatní se však od ledna bude vztahovat 20 % DPH. Vláda nazvala toto procento navíc „Ficovou daní“, k níž prý musela sáhnout vinou plýtvání své předchůdkyně, a jakmile se deficit rozpočtu vrátí ke třem procentům, automaticky se DPH sníží na původních 19 %. Nicméně tato téměř symbolická úprava zdaleka nestačí (počítá se s příjmem 200 milionů eur navíc).
Zvyšují se tedy i spotřební daně na pivo a na cigarety. To by bylo v pořádku, jenže vína se zvýšení netýká – prý kvůli ochraně slovenských vinařů. Slovenští pivovarníci samozřejmě okamžitě začali protestovat, pivo prý zdraží o více než korunu a to potopí malé firmy.
Další příjmy chce stát získat od motoristů. Zvýší se spotřební daně na naftu a benzin a zruší se výjimka na biopalivo do traktorů, kvůli čemuž již protestuje ministr zemědělství. Nahoru má jít také cena dálniční známky. Podraží i elektřina (byť zřejmě jen málo), nejen kvůli DPH, ale také kvůli zvýšení poplatků za skladování jaderného paliva.
Problém je jinde
Výčet jednotlivostí by mohl být delší (ruší se například některé daňové úlevy a zavádí povinnost platit odvody z dalších příjmů), ale v podstatě jde o to, co český premiér Petr Nečas nazval „tupými účetnickými operacemi“. Na reformy, jako je například sjednocení a zjednodušení odvodů, si Slováci budou muset počkat, až nastanou lepší časy. Naděje na ně se však už rýsuje: letošní růst HDP bude podle odhadů ministerstva financí 4 procenta, tedy jeden z nejvyšších v EU, příští rok pak má být 3,3 procenta a zpomalí prý jen vinou nevyhnutelných škrtů a zvyšování DPH.
Slovenská vláda klopotně hledá cestu ke snížení dluhů.
Jakkoli je však dnes ekonomika hlavním tématem vlády, která školí slovenskou společnost v účetnictví, zdravý vývoj země ohrožují jiné problémy než dluh veřejných financí. Slovensko upadá v konkurenceschopnosti vinou korupce a systémového selhávání justice. Pokud vláda Radičové odstraní nebo alespoň zmírní tyto neduhy, s ekonomikou si už poradí lehce.