Před měsícem se částí Slovenska přehnala povodňová vlna, po níž zůstaly v mnoha vesnicích zničené silnice, zbořené domy, páchnoucí pole v okolí a zoufalí lidé. Vzápětí přišla pohroma ještě větší: s dvouletým zpožděním udeřila ekonomická krize na rozpočty obcí a měst, jejichž příjmy závisejí na podílových daních – výnos za rok 2009 totiž letos poklesl o desítky procent. Samospráva, v mnoha případech už tak jako tak zadlužená, se ocitla v opravdovém průšvihu a žádá vládu, ať pomůže.
Nová koaliční vláda čtyř pravicových stran, která právě vzešla z nedávných voleb, bude mít tedy krizovou ekonomickou agendu na stole od prvních dnů. Navíc její předchůdkyně v čele s Robertem Ficem po volbách zveřejnila skličující čísla o stavu veřejných financí, když odhadla deficit za letošní rok až na sedm procent HDP.
Pro příští premiérku Ivetu Radičovou a celou vládu to není lehká situace. Na rozdíl od českých voleb se totiž na Slovensku v kampani příliš nemluvilo o hrozbě „řecké cesty“ a nutnosti šetřit, voliči dali hlasy pravici zejména proto, že se jim líbila jejich tvrdá kritika korupce a autoritářských tendencí Ficovy vlády. O utahování opasků řeč před volbami nebyla.
Vzpomínka na reformy
Česká vláda Petra Nečase a slovenská Ivety Radičové vypadají na první pohled jako ideologická dvojčata, zplozená aktivními voliči, kteří odmítli arogantní a nezodpovědnou politickou třídu, jež si zprivatizovala moc. Proto mají obě v plánu osvobodit občana od byrokratických okovů státu a přirozeně věří v ekonomický liberalismus. Nicméně se nacházejí v poněkud odlišné situaci. Vláda Radičové je politickou následnicí reformních vlád Mikuláše Dzurindy a ještě si dobře pamatuje, že před čtyřmi lety zaplatila za příliš mnoho reforem vysokou cenu a prohrála následující volby. Má ale také výhodu, že valná část těchto reforem přežila i Ficovu vládu, může tedy na ně navázat v poněkud volnějším tempu.
To je jeden z hlavních důvodů, proč z programových tezí, na kterých se nová koalice na Slovensku dohodla za jediný – byť dlouhý – den, nelze vyčíst žádné drastické škrty ani velké reformní plány. Koalice se také zavazuje, že nebude zvyšovat „celkové daňové zatížení“ (na rozdíl od české vlády, která připouští přinejmenším zvednutí DPH). Na rozdíl od bývalé Dzurindovy vlády neuvažuje o zavedení školného ani o vrácení poplatků do zdravotnictví, které Fico před čtyřmi roky zrušil. Chce zjednodušit systém odvodů na sociální a zdravotní pojištění, ale současně je snížit. Chce sice podmínit pobírání sociálních dávek větší aktivitou nezaměstnaných, ale v principu je ponechá v současné výši, slibuje dokonce zvýšit mateřský příspěvek.
Může si vláda tuto velkorysost dovolit? Na krku má dluh veřejných financí, který za dva roky rychle narostl na téměř 40 procent HDP, nicméně v Evropě je pořád relativně nízký. Stojí před reálnou hrozbou letošního deficitu sedmi procent proti plánovaným 5,5 procenta, z čehož podle bývalého viceguvernéra národní banky Martina Barta plyne, že sotva dokáže splnit závazek ještě Ficovy vlády pro rok 2011 – snížení deficitu na 4,2 procenta. Zemi trápí také vysoká nezaměstnanost (přes 12 procent), situace však zřejmě není tak dramatická, aby si žádala krizové scénáře. Podle ekonomického analytika a prognostika Pavla Kárásze je na tom Slovensko dokonce – vzhledem k okolnostem světové krize a po očištění od politických frází – „v podstatě dobře“.
Pro ozdravení veřejných financí tedy podle nové vlády není třeba zvyšovat příjmy státu, ale snížit jeho výdaje, a to především díky agendě, kterou slibovala už před volbami – odstraněním korupce. Barto si dokonce myslí, že tímto způsobem je možné ušetřit až 20 procent a nahradit tak současný výpadek v předpokládaných příjmech státu (kolem jedné miliardy eur). Z toho ovšem také plyne, že korupce – zejména při veřejných zakázkách – je pořádnou ekonomickou zátěží, o společenské ani nemluvě.
Však také bojem proti korupci celý dokument o programových tezích začíná. A nezní špatně: veřejné zakázky a vše, co s nimi souvisí, mají být povinně na internetu, včetně například posudků komisí, smluv, faktur a finančních transakcí. Dokud nebudou údaje zveřejněny, smlouvy nebudou platit. Koalice chce zakázat různé známé formy úskoků (jako dodatky měnící cenu a podobně), nicméně opravdu horký brambor, jakým je případná majetková odpovědnost veřejných funkcionářů za pochybné tendry, teprve „posoudí“.
Nastupující vláda je určitě první v moderních slovenských dějinách, která to s bojem proti korupci myslí opravdu vážně – pokud bereme vážně její sliby. Jaké jsou však další její vize?
Sulíkův sen
Jediná strana, která před volbami hlásala radikální ekonomický program, byla SaS (Svoboda a Solidarita) Richarda Sulíka, která získala překvapivých 12 procent hlasů. Tento autor slavné daňové reformy z roku 2004 (rovná daň 19 procent) a neoliberální populista s příjemným smyslem pro humor sliboval (kromě dekriminalizace marihuany a jiných svobod) tzv. „daňový bonus“. Ve skutečnosti jde o známou revoluční ideu „občanské dávky“, jež by nahradila celý složitý sociální systém podpory jednou fixní částkou, na kterou by měl nárok každý občan státu. Nikdo si zatím netroufl tento projekt uskutečnit a Sulík touží po tom, aby Slovensko bylo první na světě.
Koalice však jeho myšlenku předběžně zamítla, nicméně chce se k ní přiblížit radikálním zjednodušením odvodů na sociální a zdravotní pojištění a docílit jejich snížení (podle Martina Barta patří odvody na Slovensku k nejvyšším v Evropě).
Tím však jsou velké ekonomické ideje vyčerpány. Jisté reformní naděje se rýsovaly ještě ve školství, jehož úroveň zejména na univerzitách je bídná (také proto mnoho slovenských studentů studuje v Česku, zatímco naopak to neplatí). Jenže personální obsazení ministerstva školství nevýraznými politiky značně utlumilo očekávání.
Mnoho dílčích návrhů v programových tezích v podstatě jen vrací ekonomické mantinely do doby před příchodem Roberta Fica k moci. Týkají se například liberalizace Zákoníku práce, energetického trhu a podmínek pro soukromé spoření na penzi. V některých případech je vidět i snahu napravit vlastní chyby z minulosti a „odstranit diskriminaci a deformace“ v penzích, jinými slovy zmenšit příliš velké rozdíly mezi nimi, které vznikly špatným nastavením při zavádění důchodové reformy.
Hurá na web
Nedostatek velkých plánů a silných slov však neznamená, že vláda Radičové nemá ambice. Programové teze jsou ve skutečnosti něčím, co by se dalo popsat jako dlouhý „receptář dobrých nápadů“, jak oslabit ekonomickou nadvládu státu a ulevit občanovi od úředního útlaku, který za dvacet let demokracie nabobtnal do nepříjemných rozměrů. Pokud by se to vládě povedlo, výsledkem by byla modernizace země a velký krok vpřed.
Jen namátkou: vláda se zavazuje významně posílit elektronickou komunikaci občana se státem (včetně justice a zdravotnictví), do roku 2014 chce dokonce zavést možnost volit přes internet. Rozšíří účinnost zákona o veřejném přístupu k informacím, úředníci budou muset vracet občanům poplatky, pokud nedodrží zákonné lhůty (a také se mají zrušit otravné kolky na úřadech). Obce a města budou mít pravomoci rozhodovat o těžbě na svém území a spolurozhodovat o skládkách odpadu, veřejnost bude mít větší slovo v záležitostech životního prostředí, děti se budou povinně učit anglicky a školy budou otevřeny po celý den…
Ve výčtu návrhů, které mají ze státu udělat vstřícného partnera občanů, by se dalo dlouho pokračovat. A byť mnoho z těchto tezí nelze přímo označit za „pravicové“, protože mají spíše občanský charakter, zapadají do celkové představy o ekonomicky liberální vládě, velmi podobné její české partnerce.
S vládou Petra Nečase ji však pojí ještě jedno ideologické pouto, které se na Slovensku objevuje poprvé: euroskepticismus. Přestože země je členem eurozóny, a je tedy s EU spjata těsněji než Česko, vláda Radičové ve svých tezích považovala za důležité předem vyjádřit „nesouhlas s evropskou daňovou harmonizací“ a z postojů příštího ministra financí Ivana Mikloše vyplývá, že Slovensko se bude bránit jakékoli hlubší ekonomické integraci EU, o fiskální unii ani nemluvě. Jak se zdá, slovenská a česká vláda si budou velmi dobře rozumět.
Text vyšiel v týždenníku Respekt.