Cítil jsem, že nastal čas seznámit se s všemocným. Mám samozřejmě na mysli finanční trhy. Třesou se před nimi kolena všem vládám světa, každá hlava se jim uctivě klaní. Aby se vyhnul jejich hněvu, ohlásil britský ministr financí George Osborne nejdrakoničtější škrty, co paměť sahá – položil tuto oběť na oltář boha, kterého nazýváme jednoduše „trhy“.
Finanční trhy jsou zděšené – ke krizi, kterou by si přály odvrátit, totiž samy přispívají.
A tak jsem posledních pár týdnů mluvil s investory, stratégy a analytiky na londýnské burze. Musím ovšem hned v úvodu říct, že jsem na tomto poli úplný novic a amatér. Pokud očekáváte odbornou expertizu, nečtěte dál, prolistujte raději Financial Times. Pokud ovšem přijmete mou roli vyslance obyčejných lidí, jenž se vydal navštívit Olymp, čtěte dál.
Soros to říkal
První věcí, která mne zarazila, byl efekt čaroděje ze země Oz. Odhrňte závěs a za mohutným obrem s dunivým hlasem najdete mužíčka, jak mačká knoflíky a tahá za páčky. Nebo spíše tisíce mužů (a několik žen). Většina z nich vůbec nevypadá jako bohové na Olympu, zdají se být naopak ještě vyděšenější než my ostatní. Částečně i proto, že jsou za svou nervozitu placeni, ale také proto, že lépe než my chápou, v jak nebezpečné situaci se právě nacházíme. A jedním z důvodů, proč to chápou lépe než my, je, že si uvědomují, že nebezpečí přichází také od nich samotných. Finanční trhy jsou totiž klasickým příkladem toho, co sociologové označují jako problém kolektivní akce. Tisíce individuálních investorů dělají jednotlivá rozhodnutí, která jsou sama o sobě rozumná, ale v kolektivní formě jsou iracionální.
Podstatným rysem finančních trhů je to, že ti, kteří je reprezentují, jsou současně pozorovateli i aktéry. George Soros, který se už desítky let pokouší tento fenomén vysvětlit širšímu publiku, nedávno v Londýně řekl, že „trhy nereflektují fakta dostatečně dobře také proto, že samy tato fakta vytvářejí“. To, co Soros nazývá „reflexivitou“, způsobuje, že trendy v reálném světě jsou v mysli účastníka trhu zesilovány jeho vlastní zaujatostí a tím zpětně zesilují ony původní trendy díky „dvojité zpětné vazbě“, jinými slovy, „reflexivnímu propojení“. Skutečnost vytváří očekávání, ale očekávání také vytváří realitu a tak dále.
Jeden analytik, s nímž jsem měl možnost mluvit, přišel s touto metaforou o trzích s dluhopisy: je to, jako kdyby lyžařům na svahu hrozilo, že se nad nimi utrhne lavina. Bankrot jedné vlády může vyvolat řetězovou reakci dalších bankrotů, urychlenou kolapsem bank, které drží příliš mnoho dluhopisů těchto vlád. Rozdíl je v podstatné věci: zatímco ustrašený pohled třeba i tisíce lyžařů na alpském svahu nemá žádný vliv na to, zda se lavina utrhne, nebo ne, na finančních trzích je to právě tento strach, který lavinu spustí.
Samozřejmě, k tomu, aby lavinové nebezpečí vůbec vzniklo, musí být dostatek sněhu. Je pravda, že nabobtnalé finanční trhy přispěly ke sněhové nadílce, primárně však nejsou za hromady sněhu odpovědné. Jsou to vlády, firmy a v neposlední řadě také my – vy i já – v naší dvojí roli konzumentů a voličů. To, co nám dnes analytici finančních trhů vyprávějí s šokující otevřeností, je děsivá pohádka o vyspělém světě, zejména tom evropském, v němž vystupují dvě D: dluhy a demografie.
Za poslední půlstoletí jsme vybudovali závratnou zeď firemních, domácích a veřejných dluhů. Jak finanční krize zesilovala, důraz se přesouval z neudržitelného zadlužování soukromého sektoru do zadlužování sektoru veřejného. Bankéři se dnes na svých jachtách usmívají, protože soukromé dluhy se přelily do dluhů státních. A k tomu všemu se generace silných populačních ročníků chystá do penze a počet obyvatel nad 65 let roste. Bez přílivu mladých imigrantů budeme muset pracovat déle a naše sociální státy se budou hroutit.
Za tuto dvojí pohromu nelze vinit jen finanční trhy, protože ony jsou především jen „posly špatných zpráv“. Všichni čarodějové, s nimiž jsem mluvil, nicméně přesně rozeznávali některé velké problémy samotného fungování trhů. Až donedávna trhy vnímaly státní dluhopisy jako naprosto bezpečnou investici. V eurozóně vůbec neodhadly riziko řeckého dluhu a řecké dluhopisy kupovaly jen o málo dráž než německé, byť měla být riziková přirážka za ty řecké už dávno mnohem vyšší.
Kromě toho je tady chronický problém s oním obchodováním „nakrátko“, kdy investoři uvažují v čase tří, maximálně šesti měsíců, a když jste manažer akciového fondu a víte, že právě roste bublina, musíte do ní skočit – dokonce i když víte, že jednou praskne. Pokud totiž do bubliny neskočíte ve víře, že dlouhodobě se vám vyplatí se jí vyhnout, přijdete o práci, protože investoři od vás odejdou k fondům, které točí peníze rychleji.
Toto jen zvýrazňuje a zesiluje charakter trhů, ten Sorosův efekt reflexivity. Ať se díváte na vládní dluhy, rizikový management nebo ekonomický růst jako takový (který částečně závisí na tom, jak bohatí lidé uvažují o zhodnocování svých akcií), vidíte ten samý vzorec sebeposilující spirály. Jazykem laika: loď je nestabilní už ze své podstaty.
Připravte se na lavinu
Pokud není má analýza úplně pomýlená, následuje několik otázek. Jsou trhy nějak schopny korigovat samy sebe, například v případě obchodování „nakrátko“? Pokud ano, jak? Mohou vlády, mezinárodní organizace a koordinované aktivity států regulovat trhy efektivněji? Toto mělo být tématem víkendového summitu G 20 v Kanadě.
Jenže pokud mají trhy s dluhopisy problém s „kolektivní akcí“, stejný problém mají i státy. Z rozhovorů jsem získal silný dojem, že pokud by finanční trhy mohlo něco opravdu přesvědčit, tak je to nějaký velký a šokující čin nějaké suverénní moci – takové, kterou trhy mít nikdy nebudou. Jde například o USA, jak se chovala uprostřed finanční krize, o Čínu a možná je přesvědčí i malá Británie. Jeden z důvodů, proč trhy stále nevěří receptu eurozóny na řešení krize, je to, že postrádá onu rozhodnou suverenitu. Ale když je nedokáže přesvědčit ani relativně jednotná eurozóna, jak je může přesvědčit vratká konstelace dvaceti států světa? Snad se víkendový summit G 20 podařil, i když naděje je mizivá. V každém případě být vámi, ať jste kdekoli na světě, připravil bych se na to horší – vyhlížejte další lavinu.