“Rovnost platů! Rovnost platů!“ Pokřik doléhal k oknům mého hotelu v norském Oslu, jak stávkující pochodovali k budově norského parlamentu. Je to možné? I v ráji se stávkuje?
Podle všech měřítek se Norsko nejvíce blíží ráji na zemi. V přepočtu na obyvatele je jednou z nejbohatších zemí světa a také jednou z nejvíce rovnostářských. Sociální systém mu mohou závidět všichni sociální demokraté. Loni Norsko vedlo žebříček zemí podle “indexu lidského rozvoje“, jenž je výslednicí očekávané délky života, gramotnosti a životní úrovně. Norsko je svobodné, bohaté, mírumilovné, bezpečné, zdravé a – pokud je možné měřit i takové věci – šťastné. Ach ano, i v těchto časech finančních útrap má přebytkový rozpočet devět procent. A jedno procento HDP jde na pomoc jiným zemím, takže je ještě i ctnostné.
Norská hádanka
Není divu, že kdekdo dává tuto zemi za vzor ve všem možném. Britští konzervativní euroskeptici jako Daniel Hannan nebo Mark Reckless ji uvádějí jako příklad, jak dobře by na tom mohla Británie být, kdyby vystoupila z EU. “Suverenita Norům evidentně svědčí,“ napsal Hannan před několika lety a navrhoval totéž pro Británii. Jak moudří byli Norové, když ve dvou referendech v letech 1972 a 1994 hlasovali proti členství v EU. Kdybychom my, Britové, také řekli “ne“, mohli jsme být tak bohatí, bezpeční a šťastní jako oni!
Pro Richarda Wilkinsona a Kate Pickettovou je zase Norsko příkladem, jak skvěle funguje rovnostářství. Ve své vlivné knize The Spirit Level: Why Greater Equality Makes Societies Stronger (Úroveň ducha: proč jsou na tom rovnější společnosti vždy lépe) se často odvolávají právě na Norsko a další skandinávské země, aby ilustrovali, že s rovnostářstvím se pojí spousta dobrých věcí: sociální dávky, vyšší gramotnost a společenská důvěra.
“Takový humbuk!“ volají jiní. Klíč ke všemu je přece ropa! Celý rovnostářský sociálnědemokratický model je udržován mohutným vývozem ropy a plynu, z něhož plynou zisky do druhého největšího suverénního fondu na světě s hodnotou kolem 300 miliard liber (přes devět bilionů korun). Tato částka bohatě stačí na to, aby udržela necelých pět milionů zhýčkaných obyvatel v jejich sociálnědemokratických návycích. Pokud bude tento fond nadále růst, jako že to tak vypadá, bude to – na rozdíl od zbytku Evropy – stačit na pokrytí budoucích penzí stárnoucí populace. Jenže, jak říkají “antiropáci“, jediný způsob, jak si nadále užívat tohoto staromódního modelu sociální demokracie, je pokračovat podle hesla “vrtej, miláčku, vrtej“. Jinými slovy, norské štěstí je zaplaceno globálním oteplováním.
Anebo ještě jinak: klíč k norské prosperitě možná je – být zkrátka Norem. Jejich úspěch tkví pravděpodobně ve zvláštní norské tradici spoléhání se na sebe sama, tvrdé práce a současně pověstné soudržnosti, která sahá až někam k Vikingům. Koneckonců země na tom byla dobře díky vývozu ryb, dřeva a lodnímu průmyslu ještě před objevem zásob ropy v 60. letech. Když si člověk prohlíží obdivuhodně funkční lodě Vikingů v oselském muzeu, snadno může propadnout vábivému kouzlu příběhu o úspěchu a výjimečnosti tohoto národa. Ostatně, letadlo skandinávských aerolinií, jímž jsem letěl, se jmenovalo Mírumilovný Viking.
Vím toho o Norsku příliš málo na to, abych mohl posoudit, jak pravdivé či falešné jsou výše zmíněné verze. V každém případě je Norsko dobrou ilustrací toho, jak nebezpečné je brát si příliš zjednodušené lekce ze zkušeností jiných zemí, anebo naopak do nich projektovat vize, které byste chtěli uplatnit ve vlastní zemi. Norsko je mimo EU, Norsko je bohaté a šťastné, tudíž vystupme z EU a budeme také bohatí a šťastní. Často skončíte ve starém omylu záměny příčiny a následku.
Pasti imitace
Před několika lety se prosazovalo zvýšení počtu studentů na britských vysokých školách s poukazem na Německo, které má prý takových studentů více a hospodářsky prosperuje. Jenže pouhý počet studentů jen málo souvisí s německým ekonomickým úspěchem. Rozšíření tzv. “Massenuni“, tedy masových univerzit, však má co dělat s poklesem kvality škol a vlastně přinutilo některé nejlepší studenty jít studovat do Británie. To, v čem měli Britové s Němci soupeřit, bylo jejich tradiční zaměření na vysokou kvalitu výuky v technických oborech – na všech úrovních. To vysvětluje, proč jsou Němci stále schopni vyrábět věci (ať už jsou to auta, myčky nádobí nebo nástroje), které jiní lidé chtějí kupovat. Jádro pudla není v samotném přebírání zkušeností od jiných národů, ale ve výběru těch správných.
Avšak i v takovém případě potřebujete detailně porozumět tomu, jak bude ten který prvek pasovat na situaci ve vaší zemi. Příkladem může být způsob privatizace ve východní Evropě, který politici přebrali po vzoru Margaret Thatcherové. Dopadlo to tak, že díky tomuto způsobu privatizace byly posíleny staré komunistické struktury – což Železná lady zcela jistě v úmyslu neměla.
Jak jsem tak přemýšlel o těchto pastích překladu či imitace, pod okny mého hotelu v Oslu procházeli další demonstranti – také na pochodu před parlament. Demonstrace byla mnohem menší a chaotičtější, ale její skandování znělo: “Bojkot Izraele, svoboda Palestině!“ Tu noc předtím Izrael napadl tureckou flotilu s humanitární pomocí do Gazy. Pokud jsem měl možnost situaci pod okny sledovat, policie se vynořila až poté, co demonstranti odešli.
Takže dokonce ani to vzdálené, šťastné Norsko není úplně imunní vůči vlnobití světové politiky. Podobně jako mnoho jiných evropských zemí i ono zápasilo s problémem integrace rostoucí populace muslimů – ať již podle jejich víry nebo původu. Norsko je rovněž závislé na evropských trzích, kam vyváží své zboží. Jeho masivní penzijní fond musí své peníze někde investovat, takže také závisí na chování světových akciových trhů.
Pokud se události ve zbytku Evropy budou vyvíjet nepříznivě, Norsko může zažít opačnou vlnu moderních Vikingů – “mírumilovných Vikingů“ -, kteří v touze po práci a sociální jistotě zaplaví šťastné severní břehy. Bylo mi řečeno, že občané EU mohou přijet do Norska a žít tam tři měsíce, než si najdou práci. Kdo podlehne pokušení?