Americký prezident Barack Obama poskytl během pobytu v Praze interview americké televizi ABC. Hovoří v něm o svých dojmech z ruského prezidenta Dmitrije Medvedůva a naznačuje, co dál s Íránem. Z rozhovoru přinášíme výňatky. Rozhovor s ním vedl George Stephanopoulos, jenž je hlavním politickým zpravodajem stanice a v 90. letech byl blízkým poradcem prezidenta Billa Clintona.
Foto: Pete Souza
Rusové říkají, že smlouvu vypovědí, pokud budete pokračovat s budováním protiraketové obrany.
Ne, takhle to přesně řečeno nebylo. Říkají, že vzhledem k tomu, že jsme v Evropě změnili plány a přistoupili k budování protiraketové obrany v několika fázích, bude snad možné vytvočit takovou situaci, kdy s nimi budeme moci spolupracovat. Nicméně ten vývoj bude podmíněný tím, jak budeme vyhodnocovat svá bezpečnostní rizika. Pokud se nám například podaří dosáhnout takové situace, že Írán již nebude představovat hrozbu v oblasti mezikontinentálních balistických střel, pak možná svou bezpečnostní konfiguraci zmenšíme, a to takovým způsobem, že Rusko nebude ohroženo. Všechny části této mozaiky do sebe zapadají. Mluvíme zde o horizontu pěti, deseti, patnácti nebo dvaceti let. Smlouva sama dokonale splňuje náš počáteční cíl, jímž bylo nahradit předchozí smlouvu START a snížit počet nasazených jaderných hlavic, nosičů a odpalovacích zařízení. Ale to je jen začátek. Dál budeme muset prěběžně budovat a rozvíjet zcela nový přístup, jenž bude odpovídat 21. století, a nikoli století dvacátému.
Vypadáte, že nemáte pochyby, že získáte sedm republikánů, které potřebujete k ratifikaci smlouvy.
Už jsem ve Washingtonu příliš dlouho na to, abych prohlásil, že nemám žádné pochybnosti o tom, jak funguje Senát. Bylo by to pošetilé. Ale cítím, že politici, jako je třeba Dick Lugar – což je někdo, s nímž jsem úzce spolupracoval v otázce kontroly zbrojení, když jsem byl senátorem – dojdou k závěru, že smlouva je v nejlepším zájmu Spojených států, a to jakmile si ji důkladně prostudují. Ale taky bych řekl těm senátorům, kteří mají otázky, že pro nás je absolutně životně důležité řešit širší otázky, jako je šíření jaderných zbraní. To je pravděpodobně hrozba číslo jedna z těch, jimž budeme čelit v budoucnu.
Chtěl bych se věnovat několika obecnějším tématěm, protože za ně býváte kritizován. Například Sarah Palinová kritizuje vaše rozhodnutí omezit počet jaderných zbraní i slib, že jaderné zbraně nepoužijete proti zemím, které nemají jaderné zbraně a drží se smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Konkrétně řekla: Je to zcela neuvěřitelné, to by neudělala žádná vláda. Přirovnala to k dětem na hřišti. Podle ní jste chlapec, který říká: Dej mi ránu a já ti ji neoplatím. Jak byste na to reagoval?
Nijak na to reagovat nechci. Jak jsem se totiž nedávno přesvědčil, Sarah Palinová není zrovna odborníkem na jadernou problematiku.
Ale tato kritika zaznívá i od ostatních republikánů. Mají za to, že jaderný arzenál omezujete příliš.
Já na to mohu říct, že pokud s takovým rozhodnutím nemá problém ministr obrany ani náčelník generálního štábu, pak raději budu naslouchat jejich doporučení namísto Sarah Palinové.
Pojďme k prezidentu Medveděvovi. Při dojednávání smlouvy jste s ním mluvil asi čtrnáctkrát. Jaký na něj máte názor?
Je velice rozvážný, metodický a je to poctivý partner v jednáních, což považuji za užitečné. Je to člověk, který vám jasně řekne: Tohle mohu udělat, tohle udělat nemohu. Ve vyjednáváních projevil značnou flexibilitu, což – jak víte – nebylo v jednáních mezi Spojenými státy a Ruskem vždy zvykem. Často si partneři jen vyměňovali témata a nikoli…
Takže on skutečně mluvil k věci?
Ano, mluvil a naslouchal. Myslím, že jsme si vytvočili dobrý pracovní vztah. Podle mě si uvědomuje, že jedním z klíčových problémů celého našeho přístupu je to, že Spojené státy a Rusko jsou sice nadále zdaleka největší jaderné velmoci, nicméně šíření zbraní, nebezpečí jaderného terorismu a asymetrických hrozeb, uvolněného jaderného materiálu a další podobná nebezpečí možná představují pro bezpečnost Američanů – anebo Rusů – pravděpodobně větší hrozbu než arzenál bývalých nepřátel, jimiž byly Spojené státy a Sovětský svaz.
Jste přesvěděen o tom, že Medvedův v Rusku skutečně vládne?
Víte, řeknu vám, že to, co slíbil, dokázal ve své zemi skutečně prosadit. Ano, myslím, že bezpochyby bere Putinovy rady velice vážně. Rusko je velká a složitá země, podobně jako Spojené státy. A on je vystaven nejrůznějším hlasům, takže je musí brát v potaz. Nicméně obrovský dojem na mě udělalo, že od té doby, kdy jsme se zhruba před rokem sešli v Londýně, dokázal dodnes vždy splnit to, k čemu se zavázal. Smlouva, již jsme podepsali dnes, je toho konkrétním příkladem.
To zní, jako byste nyní zaujímali stejný postoj k Íránu.
No…
Jste přesvěděen, že Rusko a prezident Medveděv berou tuto smlouvu stejně vážně a se stejnou naléhavostí jako vy?
Jsem přesvěděen, že to, co jste slyšeli dnes, bylo ještě před rokem nepředstavitelné. Pro mě osobně to je jasná definice našeho přístupu k sankcím, kdy ruský prezident vedle mě mluví a v jeho proslovu není věc, s níž bych nesouhlasil, je obrovským pokrokem a signálem, že Rusko si stejně jako Spojené státy uvědomuje, že pokud nepřivedeme všechny země k respektování nějakých pravidel – a největší hrozby dnes přirozeně představují Írán a Severní Korea – mohou nás čekat podstatně větší problémy.
Ale co byste vzkázal kritikům, kteří namítají, že si s Ruskem rozumíte jen proto, že jste v tolika věcech ustoupil? A že sankce nezmění chování Íránu, pokud jejich součástí nebudou skutečná omezení prodeje ropy a ropných produktů?
Řekl jsem, že Spojené státy i Rusko budou usilovat o takové sankce, které by chování Íránu změnily. A dnes jste totéž mohli slyšet z úst prezidenta Medveděva. Jak konkrétně budou ty sankce vypadat a co všechno budou obsahovat, to ještě není rozhodnuté. Bude to předmětem dalších jednání.
Takže je možné, že by se tam tyto limity nakonec mohly objevit?
Víte, nechtěl bych vést jednání prostřednictvím televizní obrazovky, nicméně určitě položíme na stůl nějaké návrhy my, na druhé straně totéž udělají Rusové. Budeme diskutovat o tom, co je účinné podle nás, co je účinné podle nich. Nebude to probíhat izolovaně. Stejná jednání vedeme s ostatními členy skupiny P-5 + 1. S Čínou proběhnou jednání v New Yorku. Dále tu máme Německo, Francii a Velkou Británii. Všichni si sedneme a budeme vypilovávat sankční režim tak, aby byl účinný a aby se nám podařilo změnit chování Íránu.
Nicméně tři kola sankcí ze strany OSN zatím nestačila. Bude to tentokrát jiné?
Myslím, že nikdy v minulosti neexistovala v této otázce taková mezinárodní jednota. Musíme rovněž prozkoumat spektrum dalších možností. To jsem tvrdil vždy. Myslím, že děležité je toto: pokud jsme někdy před rokem a pěl řekli, že oslovíme íránskou vládu, předložíme jí nějakou nabídku a budeme postupovat paralelně, neudělali jsme to proto, že bychom byli naivní a mysleli si, že Íránci automaticky přijmou naši ruku, nicméně spíše jsme chtěli ukázat, že pokud se Írán začne chovat odpovědně, jsme ochotni pomoci. A nyní díky tomu můžeme mobilizovat mezinárodní komunitu mnohem účinnéji než v minulosti. Myslím, že dnes vidíme plody této politiky.
Dovolte, abych se ještě jednou zeptal. Říkáte, že jste tedy ochoten zvážit blokádu ropného obchodu s Íránem?
Říkám, že v tomto bodě o konkrétní podobě sankcí diskutovat nehodlám.
Íránští představitelé si ze sankcí dělají legraci. To jste jistě sám viděl. A prezident Ahmadínežád se začal strefovat do vás osobně a nazývá vás břídilem. Doslova řekl nezkušený amatér a prý máte počkat, až vám zaschne pot a získáte trochu zkušeností. Co na to říkáte?
No, podívejte, Georgi. Dosud jste citoval Sarah Palinovou…
Ne, to řekl prezident Ahmadínežád. S ním se musíte vypořádat.
… a teď prezidenta Ahmadínežáda. Vy se mě pokoušíte nadzvednout.
A nepovede se mi to?
Ne, rozhodně ne. Podívejte, ten člověk je znám tím, že říká dosti nekonstruktivní věci. Že uráží ostatní. Takže to neberu vážně. Naopak vážně beru to, že pokud budeme konzistentní a budeme setrvale uplatňovat mezinárodní tlak, tak časem Írán, který rozhodně není hloupý režim, nýbrž velice pozorně sleduje dění v mezinárodní komunitě, začne o celé věci přemýšlet jinak a vyhodnotí si, zda se mu ještě vyplatí usilovat o jaderné zbraně, nebo ne.
Vidíte již nějaké náznaky toho, že by se své chování chystali změnit?
Abych byl upřímný, dosud jsem neviděl takové náznaky, které bymě uspokojily. A i proto si myslím, že musíme využít všech možností. V tomto okamžiku je naší nejvýznamnější možností zavedení silných a důsledných sankcí.
Nakonec něco k historii. Nová kniha Davida Remnicka, což je váš životopis, obsahuje příhodu od historičky Doris Kearns Goodwinové. Ta vzpomíná na rozhovor, který s vámi vedla během předvolební kampaně, kdy na ni obrovský dojem udělaly vaše ambice. Prý jste řekl: Netoužím po tom stát se jedním z těch prezidentů, kteří jsou prostě jen na seznamu, jejichž podobizny vidíte na zdi. Věříte, že se vám podaří se takovému osudu vyhnout?
Řeknu vám, o čem jsem v poslední době přemýšlel. Věřím, že nespadneme do Velké hospodářské krize, což ještě zhruba před rokem jisté nebylo. Rovněž jsem přesvědčen, že se nám podařilo stabilizovat finanční systém a že hospodářství nabírá obrat k lepšímu. Rovněž tvrdím, že se nám podařilo udělat spoustu práce pro obnovení pracovních míst. Věřím, že reforma zdravotnictví byla správná věc a že následující generace ji ocení. A rovněž si myslím, že smlouva START, kterou jsme právě podepsali, je dobrým smůrem pro americkou bezpečnostní politiku. Nicméně počkám si, až budu z úřadu tak deset let, a pak teprve začnu hodnotit, jak jsem si vedl.