Čtyři na lavičce / Analýza

Foto: Carl Bildt cez Twitter

Jsou neteční vůči brutalitě a vůči zlu, pokud je v souladu s tradičním kánonem mužnosti,“ napsala o evropských politicích feministka Rosa Mayrederová v roce 1905. Byla to prorocká slova. Příčin vypuknutí první světové války v roce 1914 bylo mnoho, ale jednou z nich byl zřejmě i fakt, že o osudu lidstva tehdy rozhodovali výhradně politici a generálové pěstující onen kánon mužnosti.

Historici se dnes shodují, že počátkem 20. století v Evropě opravdu vrcholila mimořádně expanzivní forma maskulinity a patriarchátu, kdy se zejména ve vysokých vojenských kruzích staly nejvýše ceněnými vlastnostmi odvaha, služba vlasti a schopnost „vítězit nad vlastní slabostí“, jak píše Christopher Clark, autor slavné knihy Sleepwalkers (Náměsíčníci) mapující vznik první světové války.

Jak nyní vypadá Evropa po 100 letech? Chlapácký kartel sice stále žije, ale časy se rychle mění. Jejich ilustrací je mediální ohlas, jejž vyvolala jedna víceméně náhodná fotka poslaná přes Twitter. Čtyři evropské ministryně obrany (Ine Eriksen Søreideová za Norsko, Karin Enströmová za Švédsko, Jeanine Hennis-Plasschaertová za Nizozemsko a Ursula von der Leyenová za Německo) na ní sedí vedle sebe v hale mnichovského hotelu Hof, kde se počátkem února konala velká mezinárodní konference o bezpečnosti. List The Guardian cituje belgického ministra obrany Pietera De Crema, který když uviděl tyto čtyři dámy, jak se culí do objektivu, rychle prchal se slovy „to abych se klidil z obrazu“.

Snímek obletěl média i sociální sítě, kde se ihned rozjela debata, zda je nadějnou zprávou o větších šancích na udržení míru, nebo smutným důkazem toho, že armády evropských států jsou tak bezvýznamné, že jim můžou velet už i ženy.

Pozor na pacifismus

Průzkumy globální agentury Pew Research Center ukazují, že ženy mají opravdu vesměs větší odpor k násilí a zhruba o deset procent méně jich ve srovnání s muži podporuje použití vojenské síly v různých konfliktech (byť se čísla liší podle národů i typu použité síly). Například Francouzek podporujících loňskou intervenci v africkém Mali bylo o 14 procent méně než Francouzů, v Německu zase o 20 procent méně žen než mužů sdílí názor, že použití síly je občas nevyhnutelné k udržení světového pořádku.

Představa, že ženy přispějí k míru svým pacifismem, může být mylná.

Statistická data můžou vytvářet mylný dojem, že ženy jsou větší pacifistky – a pokud tento omyl ženy svými skutky vyvracejí, stanou se obětí sexistických předsudků. To se stalo jedné ze čtyř žen zachycených v bavorském hotelu, stoupající hvězdě německé politiky Ursule von der Leyenové, která z funkce ministryně sociálních věcí plavně přeskočila na ministerstvo obrany. Tuto matku sedmi dětí předělala veřejnoprávní televize ARD ve photoshopu na komiksovou hrdinku Laru Croft, spoře oděnou do černé kůže s pistolemi připravenými ke střelbě. Nutno říci, že ARD sklidila tvrdou kritiku od německých médií a obrázek ze svého webu rychle stáhla.

Pokud ale chtěla ARD – byť velmi nešikovně – zdůraznit, že von der Leyenová mnohé muže předčí v odvaze i rozhodnosti, nebyla daleko od pravdy: nová ministryně stihla říct za čtyři týdny ve funkci věty, které se její mužský předchůdce neodvážil vyslovit za čtyři roky. Na zmíněné konferenci v Mnichově prohlásila, že Německo nemůže zůstat stranou velkých konfliktů jako dosud, a pro týdeník Der Spiegel se dokonce distancovala od svého předchůdce, jenž odmítl vojenskou účast Německa po boku Britů, Francouzů a Američanů na intervenci v Libyi. „Vzdálené konflikty jsou dnes s ohledem na globalizaci Evropě mnohem blíže než kdysi,“ řekla.

Právě to, že je žena, může pro ni být výhodou ve snaze prosadit to, co její předchůdci nedokázali: díky sociálním programům pro vojáky zvýšit jejich počet, který je nyní nejnižší za posledních 25 let (185 tisíc). A také zmenšit odpor Němců a Němek k použití vojenské síly Německa jako člena NATO (kvůli pocitu odpovědnosti za vypuknutí dvou světových válek). BBC cituje novinářku týdeníku Die Zeit Elisabeth Niejahrovou, která říká, že nová ministryně má všechny předpoklady být úspěšná, protože je „chytrá, disciplinovaná a dobře ovládá pravidla hry“.

Další tři ženy z  hotelu Hof jsou služebně starší a na jednom příkladu lze dobře vidět, že v jistých ohledech mají skutečně jiný postoj, než by zřejmě zastával v téže situaci muž. Švédská ministryně obrany Karin Enströmová se dostala do funkce kvůli rezignaci svého předchůdce, když švédská média odhalila, že pomáhal zařizovat zakázku pro švédské firmy, jež měly stavět zbrojovku v Saúdské Arábii.

Karin Enströmová tuto zakázku zastavila s odkazem na to, že Saúdská Arábie je „autoritářský režim, který ve velkém porušuje lidská práva“. Jak známo, tato země je jedinou na světě, kde mají ženy zakázáno řídit auto a dodnes nemají právo volit ani být voleny.

Změní se tedy svět k lepšímu díky tomu, že armádám bude velet více žen? Snad nám bude dopřáno dost času to zjistit, až jich bude v čele ministerstev obrany víc. Ale představa, že ženy přispějí k míru svým pacifismem, může být mylná. Někdy je totiž pro udržení míru důležitější naopak použití síly.

Bývalá náměstkyně ministra obrany USA z let 2009–2011 a velká zastánkyně většího podílu žen v politice Rosa Brooksová upozorňuje, že nejnovější vědecké výzkumy prokázaly, že ženy mohou být za jistých okolností podstatně agresivnější než muži. „Nedělejme předčasné závěry,“ píše Brooksová. „Neexistuje žádný důkaz podporující představu, že větší počet žen ve vedoucích rolích se promítne do změkčení zahraniční politiky.“

Kdoví, možná bude někdo političku citovat za 100 let podobně jako Rosu Mayrederovou. Doufejme jen, že v lepším kontextu.

Text vyšiel v týždenníku Respekt.