Sovensko se připravuje na změny v Maďarsku a nástup populisty Viktora Orbána k moci.
Jedna dobrá zpráva na úvod: Slovenská národní strana Jána Sloty začíná ztrácet preference a na prahu volitelnosti do parlamentu se potácí HZDS Vladimíra Mečiara. Připomíná to polský model, kdy dvě extremistické strany (Liga polských rodin a Sebeobrana) po vládním angažmá upadly v očích lidí do nemilosti kvůli různým aférám a dech beroucí korupci. Voliči Jána Sloty dlouho tolerovali jeho hrubiánství a okázalé bohatství, ale tentokrát to jejich oblíbenec zřejmě přece jen přehnal. Brusel odmítl Slovensku uznat tendr na miliardy z eurofondů, protože byl očividně manipulován ve prospěch Slotových přátel, kromě toho sám Slota už celé týdny vévodí titulkům médií, jednou pro luxusní mercedes, jindy proto, že sprostě vynadal policistce.
Sprosté slovo: autonomie
Bohužel naděje, že Slota a s ním i slovenský nacionalismus brzy zajde na úbytě, je asi lichá. Žije totiž z maďarské politiky a jejího nacionalismu, který čeká na svou příležitost. Viktor Orbán, šéf opoziční strany Fidesz a s velkou pravděpodobností již za rok nový maďarský premiér, vyvolal na Slovensku ostré reakce svými slovy, že v evropských volbách jde o to, kolik europoslanců bude zastupovat všechny Maďary v Karpatské kotlině, a že on osobně podpoří snahu Maďarů žijících za hranicemi Maďarska o autonomii.
Na Slovensku zní zvláště slovo autonomie sprostěji než všechny Slotovy vulgarismy. Vědí to i politici maďarské menšiny na Slovensku, sdružení pod společnou značkou SMK, a proto tímto slovem šetří. Jenže tato strana se před několika týdny začala rozpadat. Z poslaneckého klubu odešel bývalý a velmi populární šéf SMK Béla Bugár, s ním několik dalších poslanců. Ze samotné strany Bugár prozatím nevystoupil, udělali to však už mnozí její členové, kteří čekají, že Bugár založí novou stranu. Jádro sporu je především v názoru na autonomii (byť před slovenskou veřejností to nikdo z maďarských politiků neřekne).
Představitelé maďarské menšiny na Slovensku už desítky let řeší existenciální problém: jak žít se Slováky a zůstat Maďary. S velkou dávkou zjednodušení se dá říct, že umírněný Béla Bugár a liberální intelektuálové hledají partnery v Bratislavě, zatímco současný předseda SMK Pál Csáky má blíž do Budapešti. Dlouho šlo o spor spíše latentní, protože od roku 2002 vládla v Maďarsku liberální levice, která o maďarské menšiny nejevila velký zájem. Jenže její éra končí a přichází národní populista Viktor Orbán, jenž chce skoncovat s obdobím, které „oslabilo Maďarsko“ tím, že se „odvrátilo od Maďarů žijících za hranicemi“. Csáky může počítat s Orbánovou podporou, nejen politickou, ale i finanční. Je zřejmě jen otázkou času, kdy Csáky začne používat slovo autonomie bez rozpaků.
Osmý květen se neslaví
Není jasné, co všechno to způsobí ve slovensko-maďarských vztazích, ale obavy jsou na místě. Maďarsko se stane možná první zemí v postkomunistické Evropě, kde se uplatní „vláda jedné strany“ – tak mohutnou podporu má dnes Orbánův Fidesz. Maďarsko je však také jedinou zemí v Evropě, o níž se dá říct, že ještě stále nestrávila porážky v první a druhé světové válce, které ji připravily o historická území. Jak napsal minulý týden v úvodníku liberální týdeník Magyar Narancs, letošní osmý květen přešel v zemi „beze stopy“, protože Maďaři nevědí, co by měli vlastně oslavovat. „Jsme poslední strážcové ohně?“ ptá se týdeník zděšeně a dodává: „Za tímto paravánem trapného mlčení se pomalu dostávají na světlo události minulých měsíců: excesy rasového násilí, černé uniformy v maďarských vesnicích, nenávistné projevy, které už pomalu slýcháme denně.“
Proměna Maďarska v zemi, kde se Orbánova „národní politika“ stane politikou vládní, může na Slovensku výrazně posílit právě Slotu. Premiér Robert Fico to ví a snaží se tomu preventivně zabránit. V poslední době svého koaličního partnera tlačí do kouta, mění jeho ministry jako na běžícím pásu a dává zřetelně najevo, že v příští vládě by jeho stranu ani jeho samého nejraději už neviděl.
Mocenské karty se tedy rychle rozdávají a jediný, kdo váhá, je Béla Bugár. Založením nové strany rozštěpí maďarskou menšinu na dva tábory (před volbami, které jsou za rok, však může s Csákym uzavřít dohodu o společné kandidátce), když ale neudělá nic, odevzdá slovensko-maďarské vztahy do rukou „strážců ohně“. Na jeho rozhodnutí čekají i mnozí Slováci, mezi nimiž je pro svůj humor a rozvážnost populárnější než nejeden slovenský politik. Být dnes Bugárem na Slovensku je svým způsobem úděl.