V Polsku vznikla nová strana s názvem Polska jest najwazniejsza (Polsko je nejděležitější). Tak znělo volební heslo Jaroslawa Kaczyńského v posledních prezidentských volbách. Kandidát národně-konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS), jinak též prezes, prohrál volby o vlásek, což všichni shodně považovali za obrovský úspěch. Podle jeho protivníků zvítězilo Polsko, neboť uniklo kaczyńskizaci země. Podle jeho příznivců bylo 45 procent hlasů, které získal, úžasným úspěchem.
Když v Polsku řeknete prezes, každému je okamžitě jasné, o kom mluvíte. Nikdo si ho nesplete s prezesem fotbalového klubu nebo velké naftařské firmy. Stejně populární je také říkat mu Jaroslaw. I tehdy každý ví, že jde o Kaczyńského, a ne například o Jaroslawa Iwaszkiewicze, vynikajícího básníka a prozaika, za komunismu dlouholetého prezese spolku spisovatelů. Také jemu se říkalo Jaroslaw a každý (spisovatel) věděl, o koho jde. Jaroslaw přiklepával byty, stipendia, granty, dokázal sehnat pas i zařídit lístek na auto (v Polsku bylo ještě v 80. letech mnoho věcí na lístek – i nová auta). A právě proto se kolem něj točilo množství vyžírků, stejně jako kolem Kaczyńského. Tamten Jaroslaw se však od toho současného lišil tím, že je od sebe odháněl jako mouchy a podporoval pouze talentované.
U Kaczyńského je to naopak – obklopil se lidmi, o nichž je teď přesvěděen, že ho prosazováním špatné volební strategie připravili o jisté vítězství. Jak si možná ješté někdo pamatuje, prezes ukázal v kampani úplně novou, usměvavou tvář; namluvil dokonce speciální zprávu pro Rusko, v níž děkoval za pomoc a soustrast prokázané po katastrofě prezidentského letadla Tu-154. Teď tvrdí, že to byl jen předvolební trik, a kromě toho že tehdy bral silné léky, takže nevěděl, co dělá, a ve zprávě tak jako tak hovořil jen k obyčejným Rusům, a ne k Putinovi a Medvedůvovi, jež podezřívá, že (spolu s premiérem Tuskem a ministrem Sikorským) způsobili leteckou katastrofu, při níž zahynul jeho bratr a švagrová.
Spolupracovníci prezese, kteří odpovídali za příliš měkkou volební kampaň, už z PiS odešli. Některé prezes vyhodil, další odešli sami. A založili novou stranu, jejímž vznikem bych české čtenáře neobtěžoval, kdyby mi svým názvem nepřipomínal román To nejdůležitější o panu Moritzovi Vlasty Třešňáka, který jsem řetl před více než dvaceti lety.
Jak si pamatuje každý, kdo tu knihu četl, autor v ní své hrdiny – titulního Moritze, jeho spolubydlícího Praga a mnoho dalších – charakterizuje krátce a výstižně. Čtenář se dozví jen to nejdůležitější. Trochu to připomíná styl depeší amerických diplomatů z WikiLeaks – ovšem s tím rozdílem, že z těch se člověk nic důležitého nedozví. Člověka nepřekvapí, že Amerika má největší rozpočtový deficit na světě, když vydává takové množství peněz na to, aby na svých ambasádách živila nekompetentní idioty.
V Polsku to samozřejmě není o nic lepší. Ani zábavné. Prezidentské období tragicky zesnulého Lecha Kaczyńského od začátku provázely kompromitující průšvihy jeho spolupracovníků. Ti lidé dokázali dokonce i vlajku před prezidentským palácem pověsit opačné! Po neštěstí u Smolenska se mi ozvalo několik známých z ciziny, s nimiž jsem už dávno nebyl v kontaktu. Ptali se mě, jestli jsem 10. dubna náhodou nebyl v letadle, které havarovalo. Úplně zbytečně, protože s podřízenými prezidenta Kaczyńského bych si nesedl ani do jednoho autobusu, natož do letadla.
Takže nemá pravdu prezes Kaczyński, když své spolupracovníky viní z volební porážky. Vinu nesou jeho krajané, kteří většinou hlasovali pro jeho protivníka Komorowského (Bože, jak on se jen jmenuje křestním jménem?… Opravdu si nemohu vzpomenout, že by počáteční skleróza?). A hlasovali pro něj z jediného důvodu: aby se prezidentem nestal Jaroslaw Kaczyński.