Už měsíce všichni trpěli paranoí. Redukce byla samozřejmě potřebná, ale je tady jasně vidět i jiný záměr,“ říká jeden z maďarských novinářů, který – stejně jako šest set jeho kolegů – dostal počátkem července výpověď. Termín masového vyhazovu z veřejnoprávních médií zjevně není náhodný. Maďarsko se stáhlo z nepříjemného světla evropských reflektorů, když odevzdalo štafetu evropského předsednictví Polsku, a EU má dnes navíc úplně jiné starosti než zabývat se svobodou projevu v málo významném členském státě.
Veřejnoprávní média propustí na podzim ještě dalších čtyři sta lidí, dohromady tedy půjde o snížení stavu až téměř o třetinu z původního počtu 3200. To, co vypadá jako racionální ekonomický krok, lze však také vnímat jako politickou čistku, k níž má vláda Viktora Orbána všechny mocenské předpoklady: v parlamentu má od loňských voleb ústavní většinu.
Obnova podle Orbána
Mnozí z těch, kteří dostali výpověď, patřili ke špičce maďarské žurnalistiky, jako třeba Antónia Mészárosová s dlouholetými zkušenostmi z BBC. Byla hlavní hvězdou večerních politických talk show a už loni – poté co si troufla klást premiéru Orbánovi nepříjemné otázky – byla přeřazena do odpoledního programu. Propuštěn byl i László Benda, významný komentátor událostí ze zahraničí, nebo třeba celý tým tvůrců populárního pořadu o kultuře. Seznam známých jmen a osobností je dlouhý.
Razantní akce byla plánována dlouho předem a její hladký průběh umožnil vznik tzv. Fondu, který nejdříve zákonem sdružil novináře všech veřejnoprávních médií do jedné organizace. Tento Fond vlastní veškerou televizní a rozhlasovou techniku a je téměř výlučným dodavatelem programů a zpráv, jež potom veřejnoprávní televize a rozhlas – zredukovány prakticky jen na servisní organizace – vysílají.
Mluvčí Fondu László Szabó (dlouholetý představitel Fidesze) řekl, že rozhodnutí o jednotlivých lidech byla těžká, ale možnost podílet se na „obnově“ celého mediálního systému dostal každý. Snížení počtu pracovníků prý ušetří zhruba osm procent z rozpočtu. Szabó už nedodal, že editoři, kteří rozhodovali o tom, kdo zůstane a kdo ne, byli do svých funkcí ve Fondu dosazeni poté, co loni na jaře Fidesz vyhrál volby.
Veřejnoprávní média byla na svou proměnu připravována systematicky – jak strukturou, tak personálně. Samotný Fond podléhá tzv. Mediální radě, jejíž všichni členové jsou nominováni vládní stranou Fidesz. Šéfredaktorem zpravodajství ve Fondu se stal Dániel Papp (32), který kdysi patřil k představitelům extremistické strany Jobbik (dnes parlamentní) a pracoval pro známá ultrapravicová média jako Echo TV a Lánchíd Rádió. Šéfem kulturní sekce Fondu je zase Zoltán Rockenbauer, bývalý ministr kultury Orbánovy vlády z let 1998 až 2002.
Jak v praxi vypadá práce novinářů a editorů Fondu, popisuje jeden z vyhozených: „Dělali jsme reportáž o ztracených dětech a bylo nám řečeno, že musíme z dokumentu vyhodit záběry supermarketů a heren, protože narušují obraz ideální rodiny.“ Tento novinář však nechce, stejně jako mnozí další, uvést své jméno, protože by mohl přijít o štědré odstupné.
Ovládnutí veřejnoprávních médií Fideszem už přináší výsledky. Podle analýz dvou nezávislých think tanků jsou politici Fideszu ukazováni téměř výlučně v pozitivním světle a opozice se dostává ke slovu jen zřídka. Diváci však tuto proměnu neoceňují: sledovanost večerních zpráv ve veřejnoprávní televizi dosáhla historicky nejnižší úrovně – 300 tisíc diváků, tedy tři procenta obyvatelstva. Konkurence komerčních televizí se však obávat nemusí, protože ty se politice obloukem vyhýbají.
Papír je papír
Necenzurované zpravodajství tak leží na bedrech novin, jež navzdory obavám z mediálního zákona, který ostře kritizovala i EU, zůstávají svobodné. Mediální rada sice má pravomoci přísně trestat veškerá média včetně novin, ale pod tlakem ze zahraničí svolila, že k trestům sáhne jen se souhlasem nezávislých novinářských organizací reprezentujících rozdělenou mediální scénu v Maďarsku (jiná věc je, že tato dohoda může být kdykoli vypovězena). Výsledkem je, že od ledna, kdy začal mediální zákon platit, nebyla na jeho základě novinám udělena zatím žádná sankce. „Situace je dokonce díky tlaku ze zahraničí lepší než před půl rokem,“ říká právník zastupující jeden z deníků.
A zahraniční tlak se stupňuje i poté, co se Maďarsko schovalo do stínu díky ukončení předsednictví EU. Nedávno přišla studená sprcha z USA. Americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová ještě koncem června na návštěvě Budapešti veřejně naléhala na dodržování „závazků vůči svobodě projevu“. Před dvěma týdny zase Thomas Melia, vysoký úředník americké administrativy, jenž má na starosti lidská práva, ve Washingtonu ostře kritizoval Orbánovu vládu, že pomocí Fideszem ovládané Mediální rady usiluje podřídit si média.
Zda je tento tlak opravdu účinný a na jak dlouho, není jasné. Z reakcí Orbánovy vlády na výtky Západu se zdá, že se účinkem spíše míjejí. Vláda tvrdí, že zahraniční politici maďarské realitě nerozumějí a nekriticky naslouchají našeptavačům z řad liberálů a nepřátel Maďarska. A pak, Maďarsko je suverénní stát, do jehož záležitostí nemá co kdo mluvit, ať už je z Bruselu nebo z Washingtonu. Nejjadrněji tento postoj vyjádřil europoslanec za Fidesz Tamás Deutsch, který na Twitteru napsal s použitím proslulého maďarského vulgarismu: „Co za ču..ka je ten Thomas Melia?“
Text vyšiel v týždenníku Respekt.
