Dnes prichádza do českých kín Odcházení Václava Havla.
Lidové noviny
Jan Rejžek v Lidových novinách je zúfalý. Nie z filmu, ale z reakcií svojich kolegov novinárov: “Žasnu, zírám a připadám si, jako by mi bylo pět. Stranou nechávám anonymní stoku. Reakce většiny filmových kritiků je především naprostým debaklem jejich profesní způsobilosti a schopnosti vnímat. Ne proto, že se jim Odcházení nelíbilo, ale pro chatrný způsob argumentace. čekali byste, že porovnají změny proti divadelní podobě z Radokovy inscenace v Arše? Že se zamyslí nad čechovovskými motivy a narážkami? Pozastaví se nad způsobem, jak Čechova pojal Nikita Michalkov v Nedokončené skladbě, na něhož Havel odkazuje? Nebo z jiné strany. Podíval se někdo z těchto nedovařených mudrlantů a slečen od plotny do historie českého filmu, aby našel paralelu Odcházení s geniálním podobenstvím Jana Němce O slavnosti a hostech? Vzpomněl si kdokoli z nich, jak skvěle si poradil s Havlovým Horským hotelem režisér Andrej Krob, který ho v exteriérech natočil se svým Divadlem na tahu v roce 1999 jako televizní film, a v čem na něj Odcházení navazuje? Rozebral důmyslnou obrazovou kompozici Malířovy kamery? Pokusil se poměřit, s jakou dávnou sebeironie se Havel dívá (nejen) na svou politickou minulost a na četnické floskule? To byste ovšem chtěli od novinářských holátek moc. Většina slohových prací se zabývá odhalováním, zdali Dagmar Havlová hraje sama sebe. Ani slovo o jejím vynikajícím mnohovrstevnatém hereckém výkonu. Račte si vyhledat nejkřiklavější případ impotence v chápání filmového díla, pokus o kritiku Kamila Fily na serveru Aktuálně.cz. ‘Vedle řady nejapností tvrdí, že poetika absurdního divadla se s pádem minulého režimu vyčerpala.’ Poetika nedovzdělanosti českých recenzentů je ovšem bezedná.”
Zľava Eva Holubová, Dagmar Havlová, Vlasta Chramostová a Josef Abrahám. Foto: Česká televize
MF Dnes
A k nemu sa pridáva aj nie menej nešťastný Vladimír Just: Dodnes se většina debat kolem Havla scvrkává buď na plivání, nebo celebrování kolem jeho osoby, ne na analýzu jeho díla. Internetoví plivníci i celebranti se tuží i nyní, kdy se po divadelním Odcházení (2008) autor odhodlal k jeho filmovému ztvárnění. “Opět se mluví více o autorovi než o díle, tváří se buď pohoršlivě nebo obdivně jeho věk (jako by nám nebylo už 200 let jedno, kolik bylo Goethovi, když dokončil Fausta), posuzují se zcela mimo mísu jeho přátelské i rodinné vazby ke spolupracovníkům filmu. Samozřejmě že odstupující kancléř Rieger má některé vlastnosti Havla-politika (stejně tak má ale i vlastnosti krále Leara nebo žvanivého Gajeva z Višňového sadu) a Vlastík Klein má zase některé vlastnosti Václava Klause (viz ve finále jeho podpis knihy Demokracie, svoboda, trh a já – právě tak má ovšem ve svém kolotočářském nevkusáctví vlastnosti Klausovi zjevně protichůdné). Zároveň tentýž Rieger, otec dvou dcer, je od počátku líčen jako politický fachidiot, který nic jiného než politickou profesi neovládá, což je přímý protiklad profesního vybavení autora. Toto nevidět znamená stát se obětí paranoidně dvoupólového vidění světa, tedy svou recenzí vyvracet vlastní tvrzení, že poetika absurdity se vyčerpala: nejen že se nevyčerpala, ale některé mediální ohlasy na Odcházení jsou jejím potvrzením. Havlovy texty nejsou jen raritou, jakou byla Clintonova hra na saxofon. Havel-politik se mohl mýlit, jako dramatik se mýlil málokdy. Nemýlil se ve vizi dneška jako světa postupné ztráty lidské identity a jejího nahrazení automatismem technokratické či humanistické fráze (Zahradní slavnost, Vyrozumění, Odcházení), nemýlil se v popisu diktatury verbálního kýče, moci slov, politických, vědeckých i milostných sloganů (Horský hotel, Largo desolato, Pokoušení), nemýlil se v analýze fungování mocenských mechanismů, jejich korupční provázanosti a zaměnitelnosti (Žebrácká opera, Audience). Nemýlil se v předpovědi doby, jejíž hrdinové žijí v jiném světě, než ve kterém myslí (neznám Havlovu hru, od Zahradní slavnosti po Odcházení, kde by toto téma nebylo přítomno). Jenže: kdo z těch, kteří dnes tak suverénně na internetu proklepávají Havlovu osobnost, četl jeho eseje a hry? Obávám se, že proklepáváme jen médii vytvořenou ikonu: celebritu, exprezidenta, bratra, manžela, odpůrce Václava Klause, tvůrce sloganu o pravdě a lásce. A přes tuto celebritózu cedíme i nejnovější filmový počin, aniž je vsazen do kontextu díla.
