Keď sa na severe stratili ryby / Esej

Z nórskej pevniny to helikoptére trvá presne pol hodiny. Napriek tomu sú ropné plošiny Severného mora nedostupnou, uzavretou krajinou. Pred referendom o vstupe do EÚ ma odbory pozvali na Oseberské pole. Spolu s posádkou vŕtačov som odletel z kopcov na vrtuľníku Braathens Superpuma. Bol sivý jesenný deň s búrlivými nápormi vetra. Sedeli sme tam v oranžových overaloch vybavených na prežitie, v ušiach nám hučal hlas Whitney Houston: Didn’t We Almost Have it All?. Čo nevidieť uvidíme horiaci plyn faklí Severného mora. A už boli pod nami vrtné plošiny Oseberského poľa, ako nôž zabodnutý v mori hlboko vo fosílnych vrstvách. Pod […]

Zeit im Bild alebo Čas sú peniaze / Glosa

Len čo diváci uvidia na obrazovke STV novú tvár riaditeľa, zapracuje pavlovovský reflex Aká len vlna nesúhlasu a kritiky sa zdvihla po voľbe nového riaditeľa Slovenskej televízie Štefana Nižňanského! A aké argumenty proti nemu sa začali valiť zo stránok zaujatej tlače: že bol tvárou Československej televízie z konca osemdesiatych rokov, že bol členom komunistickej strany, že bol zástupcom šéfredaktora redakcie Televíznych novín pred novembrom 1989, že v roku 1990 sa stal nezávislým poslancom Slovenskej národnej rady na kandidátke Komunistickej strany Slovenska, ba dokonca jeho odporcovia neváhali použiť až také kvázi psychologické postrehy, že patril medzi ľudí, “ktorí mali prirodzene v […]

Debata / Analýza

Ve Francii se o osvobozujícím (vzpoura proti konzervativnímu gaulisticko-komunistickému statu quo) či zhoubném (podlomení tradičních hodnot) odkazu roku 1968 debatuje s o to větším elánem, že se k pamětníkům přidává mladá generace podrážděná antiosmašedesátnickými výroky prezidenta Sarkozyho. V Polsku se poprvé od roku 1968 otevřeně diskutuje o antisemitské kampani, kterou rozpoutalo stranické vedení proti vědcům studentského hnutí ve snaze otevřeně použít nacionalismus pro legitimizaci komunistického vedení. V Praze po dvacetiletém zapomnění či zanevření vznikají podmínky pro nové pohledy na nedávné dějiny. Literárky otiskly slavnou debatu Kundera-Havel z roku 1968, na kterou už navázalo tucet dalších příspěvků, zatímco Ústav pro soudobé […]

Pudlík vracia úder / Esej

Čo je problémom Pála Csákyho a s ním celej SMK? Pál Csáky po tom, čo oficiálne vyhlásil, že členovia parlamentnej frakcie Strany maďarskej koalície korporatívne, teda ako jednotná svorka odsúhlasia Lisabonskú zmluvu, urobil ešte jedno vyhlásenie: on ani jeho kolegovia sa nehodlajú stať “pudlíkom” nijakého politického zoskupenia. Potom už len stiahol chvost a zaliezol do kútika ako pinčlík. Problém Pála Csákyho je v tom, že chce vždy vyzerať múdrejší, než je. Okrem toho, odkedy sa dostal na javisko politiky, nikdy sa nevedel naučiť pridelený text. Preto keď sa ozval, čo len trocha pozorné publikum muselo mať pocit, že tam v […]

Bol raz jeden Churchill / Sĺpček

V jednom z posledných čísel časopisu L’Internazionale som čítal článok, v ktorom sa píše o istom prieskume, uskutočnenom vo Veľkej Británii, kde vyšlo najavo, že štvrtina Angličanov sa domnieva, že Winston Churchill je vymyslená postava, a to isté aj Gándhí či Charles Dickens. Mnohí opýtaní (nie je uvedené koľkí) by však zaradili medzi reálne existujúce postavy Sherlocka Holmesa, Robina Hooda a Eleanor Rigbyovú. Nedramatizoval by som to. Zaujímalo by ma však, ku ktorej spoločenskej vrstve patrí tá štvrtina, ktorá to nemá celkom jasné ohľadom Churchilla a Dickensa. Keby boli robili prieskum medzi Londýnčanmi za Dickensových čias, ktoré poznáme z Dorého […]

Za stanicou / Esej

Každý deň prechádzam našou štvrťou Eigelstein za stanicou. Tu začujem arabčinu, tam poľštinu, vľavo čosi, čo znie balkánsky, pravdaže, turečtinu, občas perzštinu, pri ktorej spozorniem, francúzštinu (od Afričanov), ázijské jazyky, aj nemčinu v tých najrozmanitejších odtieňoch a kvalitách, hovoria ňou blondiaci i Orientálci, ľudia čiernej aj žltej pleti. Nie je to vždy len príjemné, tí povaľači, to množstvo čiernych koženkových búnd (možno sú aj z pravej kože, ktožehovie), panebože, zlaté predné zuby čiernovlasých žien v dlhých pestrých sukniach, čo kráčajú po ulici s bábätkami v šatke, držiac druhé a tretie dieťa za ruku, mládež, čo sa len tak poneviera, narkomani […]

Osmdesátá léta / Glosa

Nový slovenský film Muzika je prvním vážným a zdařilým pokusem popsat filmovým jazykem trapnost osmdesátých let, která byla v očích velké části starší a střední generace na Slovensku klidným a možná i šľastným obdobím. Režisér Juraj Nvota postavil příběh trojice obyčejných kluků, kteří založí kapelu a pokoušejí se vydělávat na vesnických tancovačkách, na spoustů dobových detailů, z nichž si divák skládá tragikomický obraz šedivé doby pozdní normalizace. V jedné epizodě se například kapela pokouší přesvědřit komisi, která jim má udělit povolení hrát, že je ideologicky vhodná, v další zase nacvičuje písničku o Leninovi, aby si vylepšila morální profil a získala povolení […]

Nie sme nijakí susedia / Esej

Nechcem na EÚ len prskať a žiarliť. Chcem byť na ňu hrdý. Prečo by Ukrajina mala patriť do Európskej únie? Pretože to tak chcem, pretože by som tak chcel, pretože si to prajem, áno: neviem si to v tejto chvíli vôbec predstaviť inak. Inak to podľa mňa jednoducho nejde. Sú to vo vážnom publicistikom diskurze slabé argumenty? Iste. Je mi to jasné. No dostal som takúto otázku a lepšiu odpoveď nemám a nemôžem dať. Ozaj: čo by bolo to iné? Prepadnutie Rusku, nedočkavo vznikajúcej ríši? To naozaj nie je to, čo chcem. Že by to bolo to, čo chce Európska […]

Rodí se velká idea / Esej

Berlusconi je zpátky. Zapatero vypráskal konzervativce. Bude starostou Londýna Boris, či Ken? Evropa, před pětadvaceti stoletími kolébka demokracie, je dnes jejím pařeništěm. Chaotická, často zkorumpovaná, zdeformovaná mediálními korporacemi, občas v rozporu se svou podstatou – Berlusconi! -, ale pořád demokratická, lidé v ní můžou měnit vlády. Neuplyne měsíc, aby někde v Evropě nebyly volby. A nikdy nevíte, kdo vyhraje. Koncept antických Řeků, zvaný demokratia, je sice starý, ale pro mnoho Evropaně je novinkou: polovina dnešních evropských státě si užívá konsolidované liberální demokracie sotva jednu generaci. Ale členství v Evropské unii – od Portugalska po Chorvatsko – posiluje tuto demokracii v […]

Zrejme si ju zasa ju nezvolíme / Esej

Napriek priamej voľbe sa o kandidátov naťahujú predovšetkým politické zoskupenia Nemecký prezident má také biedne právomoci, že ho jeho ľud všeobecne nazýva notárom. Náš prvý občan má zas prezývku kopcový pretekár či fujarista, hoci popri svojich záľubách zďaleka nie je len ukladačom vencov. Ak ústava predsa len dosť okliešťuje osobnú moc hlavy štátu, prečo politické partaje tak okato pretláčajú do prezidentského kresla svojich priaznivcov? Odpoveď dal už legendárny Jára (da) Cimrman: “Pretože bábky na scéne možno viesť zvrchu, zdola aj zo strany.” V našich končinách navyše pretrvávajú monarchistické prežitky. Prezidentúra má zvyšky priam kráľovských právomocí: udeľuje amnestie a milosti, stojí […]