It is a peculiar national holiday: even though the parliament had to work very hard to institute it, most people see it just as an opportunity to turn on the lawnmowers at their weekend cottages; and yet, over the past few years, Václav Klaus has been as happy to use it as a pretext for nationalistic sermonizing as he is to exploit rallies by DOST [an ultra-rightwing political initiative -tr.] or to have the skull of the saint, whose worship had until recently been limited to the most nostalgic admirers of pre-modern Catholic culture, ceremonially driven to Stará Boleslav [where […]

Svatý Václave, vyžeň fašisty! Zvláštní státní svátek: Jen obtížně bylo jeho zavedení v českém parlamentu prosazeno; většina národa ho vnímá jako příležitost spustit na chalupě sekačky; ale v posledních letech ho Václav Klaus využívá k nacionalistickým kázáním stejně, jako je k nim ochoten využít shromáždění DOSTu; a světcova lebka, jejíž uctívání bylo donedávna věcí těch nejnostalgičtějších milovníků předmoderní katolické kultury, je do Staré Boleslavi slavnostně převážena prezidentskou limuzínou. Dobrá příležitost pokusit se podívat na konzervativně-nacionálně-náboženský obrat, k němuž v jisté části české společnosti v posledních letech dochází. A když svátek připomínající historickou osobnost – tedy v historických souvislostech. Půjde však […]

Věci jsou prý nejkrásnější v podvečer, kdy světlo je ztlumeno, barvy nejsou tak ostré a tvary nabyly větší plastičnosti. Podobně dalo by se říci, že osobnost je „nejplastičtější“ a nejpravdivější „v podvečer“. V tom čase, kdy zvolna odstupuje od hektické činnosti, zpomaluje se a přemítavě se ohlíží do minulosti na své dílo a životaběh. V tom čase, do něhož teď vstupuje 75. narozeninami Václav Havel. Když Václav Havel nastupoval na Pražský hrad, vyjadřovali jeho přátelé obavy, zda v něm politik a státník nezničí tvůrce a člověka. Jan Koblasa vytvořil kamennou plastiku s názvem Velká oběť, výslovně míněnou jako alegorie osudu […]

It has been bothering me for years now that talk of Christmas – in the media but sadly, also in the church – has become completely devoid of meaning.  This year I have found an antidote: Hungarian Christmas carols I have brought back from Budapest. To be precise:  Christmas carols from baroque Hungary. To be even more precise: Christmas carols from baroque Hungarian Transylvania. In terms of music they are your typical baroque Christmas carols, half traditional folk music, idyllic, pastoral, accompanied by bells, gentle and moving.  In terms of lyrics – well, they are Hungarian Christmas carols. The lyrics […]

Po kolikátý již rok trápí mě, jak řeč o Vánocích – ta mediální, někdy žel i ta církevní – jest již zcela vyprázdněna. A letos nalezl jsem protijed: Přivezl jsem si z Budapešti maďarské koledy. Přesněji: Koledy z barokních Uher. Ještě přesněji: Z barokního uherského Sedmihradska. Hudebně – typické středoevropské koledy barokní, pololidové, idylické, pastorální, zvonečky doprovázené, něžné a dojímavé. Textově – inu, maďarské koledy. Na desce navíc scházejí texty, takže nezbývá než spoléhat na sluch. Sluch však vnímá jen proud tajemných zvuků. Mezi nimi však přece několik slov lze rozeznat: Isten = Bůh Ember = Člověk Király = Král […]

V kauze biskupa, popírače holocaustu se běžná média – jako tolikrát – točí na jednom kontroverzním detailu a uchází jim přitom jádro problému. Kolem dokola se přemílá, zda biskup Richard Williamson skutečně popírá holocaust a zda papež věděl, že Williamson popírá holocaust, a tak dále. Mnohem méně pozornosti se věnuje otázce, co je zač ono Kněžské bratrstvo svatého Pia X., ke kterému patří Williamson a další biskupové, papežem nyní zpět přijatí do společenství římskokatolické církve, proč bylo dosud v exkomunikaci a proč se s ním nyní papež smiřuje. Obvykle se píše, že Kněžské bratrstvo (zvané podle svého vědřího ducha, arcibiskupa […]

Kdo by si byl pomyslel, že kdy pojedu do Ruska! Taková léta jsem se tomu vyhýbal, ba i v novinách to rozhlašoval – v jakémsi rozhovoru pravil jsem na přímý dotaz: “Je tam mráz, medvědi a bolševici.” A až se ozval starý přítel Tomáš Glanc, toho času ředitel Českého centra v Moskvě, a že pořádá tam festival Monarchia – přesněji: M@narchia – čili festival kultury zemí střední Evropy s volnou spojující myšlenkou společné minulosti a virtuálního života staré monarchie – proto tedy: M@narchia – a já si řekl: Teď, nebo nikdy! Jde-li o možnost propagovat českou monarchii, hájit práva českého […]