Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík (1926 – 215) bol český prozaik, fejtónista, autor manifestu Dvetisíc slov. Po štúdiu pôsobil ako redaktor v nakladateľstve Rudé právo, v československom rozhlase a Literárních novinách. Vydal romány Rušný dům, Sekyra. Od roku 1969 bol nezamestnaný a nemohol publikovať, viedol samizdatové nakladateľstvo Petlice. V deväťdesiatych rokoch začínajú opäť vychádzať jeho knihy: Český snář, Jaro je tady, Srpnový rok, Nové vlastenecké písné Karla Havlíčka Borovského, Stará dáma se baví, Morčata, Sekyra, Jak se dělá chlapec, Poco rubato (listy s Ivanom Kadlečíkom, Milí spolužáci!, Nad jezerem škaredě hrát, Nepaměti, Cesta na Praděd, Poslední slovo, Loučení k panně či Hodiny klavíru. Píše do Literárních novin a Lidových novin.

O Johanidesovi / Nekrológ

Zomrel Ján Johanides (18. august 1934 – 5. jún 2008).   To by ho tu musel někdo číst, aby mu umřel! Rejžek, já a ještě snad pár lidí z celého národa, to je na obraz ztráty málo. A to ještě já mám jednu vinu: že jsem dosud nepřečetl jeho asi poslední knížku Hmla našej trpezlivosti. Poznal jsem Jána Johanidese pradávno, a to skrz Ivana Kadlečíka, když ještě žili oba v Martině. Přijel jsem za Ivanem, ale Johanides se to dověděl a pozval mne. Byla to zvláštní návštěva už ode dveří: svlékl jsem si plášť, a nevida nikde věšáku, pověsil jsem […]