Šok paní Redingové / Stĺpček

Trvalo osm let, než Bruselu došlo, že má co do činění se zloději krytými zkorumpovanými vládami.

„Rozsah ztrát vinou rozkrádání eurofondů je skutečně šokující,“ řekla minulý týden eurokomisařka pro spravedlnost Viviane Redingová europoslancům ve výboru.

Šok paní Redingové je sympatický, protože svědčí o její hluboké víře – nyní otřesené – v demokratickou vyspělost členských států EU, zejména těch nových.

Když se EU v roce 2004 rozšiřovala o deset nových států, dělo se tak ještě v jistém okouzlení z pádu komunismu, nad nímž zvítězila touha po demokracii. Jenže my, obyvatelé postkomunistické Evropy, jsme už tehdy věděli, že Západu lžeme o své vyspělosti. Využili jsme jeho naivity (anebo pocitu viny), splnili formální podmínky pro vstup a začali rozkrádat eurofondy.

Trvalo osm let, než Bruselu došlo, že má co do činění se zloději krytými zkorumpovanými vládami. Redingová sice politicky korektně nemluví přímo o východní části EU, ale to ani nemusí. Naprostá většina skandálů s rozkrádáním eurofondů se děje právě tam. Česko patří v této zahanbující soutěži k premiantům a jen díky aféře Rath se dnes může tvářit, že má alespoň vůli se polepšit.

To však paní Redingové zjevně nestačí. Uvažuje takto: jelikož eurofondy jdou ze společného rozpočtu EU a jednotlivé státy nejsou schopny či ochotny rozkrádání trestat, musí evropský rozpočet bránit samotná EU. „Pokud máme federální rozpočet složený z peněz 27 států, potřebujeme také federální zákon na obranu tohoto rozpočtu,“ řekla. A navrhuje také tresty, jež by platily v celé EU: vězení od 6 měsíců do pěti let za rozkrádání, pokuty do 100 tisíc eur (a do 30 tisíc za praní špinavých peněz). A k tomu ustanovení evropského žalobce (což Lisabonská smlouva umožňuje).

Jsem všemi deseti pro, ale podstatné je něco jiného: skličující poznání, že rozčilení Bruselu odhaluje skutečný obraz pokrytectví, jež celé rozšíření EU provázelo. Ale s poznáním už to tak bývá a je lepší, když přichází pozdě, než kdyby nepřišlo nikdy. Neproplacené miliardy z eurofondů, o které Česko přijde, jsou prvním krokem k nápravě a v zájmu nás všech.

Text vyšiel v týždenníku Respekt.