Automobilka Tatra zauvažovala o kusové výrobě některého ze starých vozů. Jistě by šlo o exkluzivní výrobky pro vyvolené, ale veřejnost ta představa zaujala. Těsně na druhém místě – za Tatrou T87 proslavenou Zikmundem a Hanzelkou – se umístil jeden ze symbolů socialistického Československa. Tatra 603, přezdívaná lidem papalášfáro. Proč ta sympatie?
Nebylo všechno zlé, říká se o době vlády komunistů. To není velký objev. Nikdy nebylo všechno jenom zlé. Tak například v pracovních táborech nebyla nezaměstnanost. Pokud jste žili za železnou oponou na východní straně, cizí kraje vás nerozptylovaly od poznávání krás vlasti.
Populární pojem ostalgie je německého původu. Je složen ze slov Ost – východ a nostalgie. Znamená touhu po dobách bývalé NDR. Lítost po starých časech u nás bývá někdy s ostalgií srovnávána, ale asi neprávem. Východní Němci mohou mít pocit, že přes miliardy, které do nich silnější západní bratr napumpoval, byli ve skutečnosti poníženi. Zanikly tradiční výrobky a instituce, zmizel nakonec vlastně celý stát. Takhle to u nás nebylo.
Naše ČSA existují, zatímco východoněmecký Interflug zanikl. Československo sice také zmizelo z mapy, ale nebylo převálcováno žádným velkým bratrem. (Ačkoliv pan prezident si to možná nemyslí.)
Tak proč si i lidé, kteří ani nechtějí návrat před dobu před dvaceti lety (a jsou jich tři čtvrtiny populace), postesknou po starých dobách?
Pamětníci mají cosi, čemu se říká časový filtr. Z minulosti často v paměti odstraníme všechno nepříjemné, protože už víme, že to dobře dopadlo. Všimněme si, že politický vězeň z uranových dolů nemá k nostalgii moc důvod, protože minulost je pro něj stále ještě živá. Prakticky žádné zločiny komunistů nebyly potrestány, tak o čem snít? Proti tomu muž středního věku, který ve zdraví přežil komunistickou vojnu, může chrlit různé zábavné historky a zasnít se: A nebylo všechno špatné, řidičák na náklaďák jsem si udělal, to se mi pak hodilo.
Komunistům se podařilo zničit mnoho institucí, třeba školy, politické strany, spolky, řády, vrstvu drobných a středních podnikatelů a soukromých zemědělců, které by byly nositelem historické paměti. Kromě fyzické likvidace významných jednotlivců či jejich vyhnání do exilu došlo k narušení kontinuity a ztrátě tradic. Nejsou-li svědci minulosti, kteří mohou vzdorovat falšování nebo nepochopení historie, je snazší se domnívat, že všechno nebylo zlé.
Totalitním převálcováním společnosti došlo i k tomu, že se sociální nůžky sevřely. Rozdíl mezi trabantem a žigulíkem byl sice do očí bijící, ale mezi fabií a ferrari je větší. Většinu lidí čekaly u doktora stejné depresivní čekárny s letáčky Zdravuška radí na stěnách, stejné školy, stejné všechno. Jistě už tehdy existoval expres příplatek u lékaře a automechanika. Jen se mu ještě říkalo úplatek. Jenomže úplatek není oficiální platba a je jaksi soukromým aktem, takže vzpomínka na něj ve srovnání s penězi na děevo v soukromé ordinaci bledne.
Možná by jednou stálo za to vypracovat aspo§ studii o sociologii totalitní hrdosti. Horník, voják z povolání a kombajnér bývali oslavováni jako hrdinové. Ve skutečnosti to byly jen Češi, mnozí z dotyčných však dnes na penzi vzpomínají, jak si jich společnost vážila. Lepší formální pochvala než žádná.
V ČSSR, stejně jako třeba na Titaniku, nebylo všechno špatné. Jenom celkově to všechno byla nakonec dost pohroma.
Text vyšiel v denníku Mladá fronta Dnes.