Maďarský premiér Viktor Orbán 19. ledna rozhněval europoslance, maďarský koberec s mapou RakouskaUherska v bruselské budově Evropské rady naštval Středoevropany a maďarský mediální zákon pobouřil demokratickou západní Evropu. Aby toho nebylo málo, Budapešť ve velkém rozdává dvojí občanství, které v budoucnu může vyvolat ve střední Evropě velké konflikty.
Toto heslovité a zdaleka ne úplné vyjmenování problémů nastoluje otázku: Co se děje s Maďarskem, které bylo v roce 1989 společně s Polskem nejlépe připraveno na změnu režimů? Dnes však opouští demokratické principy a upadá ekonomicky. Jak se stal z premianta visegrádského regionu poslední?
V 80. letech se Maďarsku říkalo nejveselejší barák východního bloku. Kvetly tam malé soukromé obchůdky s džínami a moderním oblečením, vystupovaly známé západní rockové skupiny, veřejné se poslouchala Svobodná Evropa a k mání bylo zboží, které jste v Československu sehnali jedině v Tuzexu. Od roku 1988 Maďaři cestovali na Západ, a když Češi a Slováci demonstrovali v listopadu 1989, Maďaři už nakupovali na Vánoce na Mariahilferstrasse ve Vídni.
Bezbolestná transformace
Přechod od socialismu ke kapitalismu v roce 1989 byl tak plynulý, že se dodnes neví, kdy nastal bod zlomu. Možná za zklamání a frustraci Maďarů může právě ten bezbolestný příběh, ztráta výjimečnosti a prvenství.
Tento pocit maximálně využívá totální vítěz loňských voleb, strana Fidesz v čele s věrným předsedou Viktorem Orbánem, který ji lídí prakticky od jejího vzniku v roce 1988, a i když nakrátko odstoupil z vedení, vliv si podržel.
Už první volby na jaře 1990 ukázaly, že lidem chybí nadšení. Vláda ve snaze snížit zahraniční dluh (v roce 1989 činil 20 až 21miliard dolarů) urychleně privatizovala a masovou nezaměstnanost řešila tím, že lidi ve velkém poslala do předčasného či invalidního důchodu. To zemi dodnes tíží, protože v 10milionovém státě bere plný nebo částečný invalidní důchod 800 tisíc lidí. Zaměstnanost je z celé EU absolutně nejnižší, jen Malta vykazuje horší čísla.
Viktor Orbán vyhrál volby v roce 1998, jeho hyperaktivita však vylekala Maďarskou socialistickou stranu MSZP, jejíž kampaň v roce 2002 byla totální a konfrontační. Minimálně od té doby je maďarská společnost tragicky rozdělená. Socialisté v čele s Peterem Medgyessym pak zařali plnit předvolební sliby, a to doslova.
Se souhlasem opozice zvýšili mzdy učitelů a zdravotníků o 50 procent, důchodcům přiklepli jednorázovou platbu 19 tisíc forintů, schválili 13. důchod, zvýšili rodinné přídavky a ve velkém stavěli dálnice. Byl to tak velkorysý program, jako by jezero Balaton bylo gigantickým ropným polem. Skutečný ekonomický výkon však chyběl.
Šok: Slovensko je před námi!
Do roku 2006 to ještě šlo, ale je zarážející, že Maďaři neuměli profitovat ze vstupu do EU. Zatímco slovenský HDP v letech 2004 až 2008 vzrostl o 35,8 procenta, český o 26 procent a polský o 23 procent, maďarský jen o 9,9 procenta.
Obrovský šok vyvolalo, když vyšlo najevo, že staletí podceňované Slovensko v roce 2007 předstihlo Maďarsko v ukazateli HDP na jednu osobu (v paritě kupní síly). Média našla pro severního souseda přezdívku přece země, římž chtěla říci, že to Slováci nakonec přece dokázali. V roce 2009 už jen letargicky přihlíželi vstupu Slováků do eurozóny, což byla opravdová facka – vždyť původně chtěli Maďaři přejít na euro jako úplně první, ještě před Slovinci.
Viktor Orbán naordinoval podivný koktejl, v němž míchá metody Putinovy tvrdé ruky s čínským státním dirigismem a jihoamerickým levicovým populismem.
Socialisté sice v roce 2006 vyhráli volby, ale stačilo záhadně zveřejněné přiznání premiéra Ference Gyurcsánye, že socialisté lhali ve dne i v noci a všechno dojebali, aby události nabraly rychlý spád.
V Budapešti trvaly několik týdně pouliční bouře, hořela auta a dvakrát poražený Fidesz ignoroval zasedání parlamentu. Země upadla do politického kómatu. Na podzim 2008 dorazila do Evropy ekonomická krize, která si vedle Islandu vybrala za první oběť právě Maďarsko.
Nastal volný pád. V říjnu dostala země od MMF a EU stabilizační balík ve výši 20 miliard eur. Ferenc Gyurcsány se poroučel a od dubna 2009 převzal kormidlo Gordon Bajnai. Naordinoval úsporný program, ale ten obratem zpochybnil Fidesz.
Revoluce podle Fideszu
Demoralizovaný stát spadl v dubnu 2010 jako zralá hruška do klína Fideszu. Strana získala absolutní, dvoutřetinové vítězství, které obratem označila za revoluci. Revoluční tažení trvá až dodnes, i když vyšlo najevo, že strana nemá připraven žádný komplexní program na řešení státních problémů.
Nejprve to zkoušeli s navýšením deficitu veřejných financí, aby nastartovali ekonomiku, ale když narazili na odpor MMF a EU, uvalili dodateľné daně na firmy v bankovním sektoru, energetice a maloobchodu – splatné jsou tři roky a jsou platné i retroaktivně, tedy za celý rok 2010.
Tím potrestali hlavně zahraniční firmy a přilili olej do ohně protikapitalistických nálad.
Koncem roku pak Orbánova vláda zničila druhý důchodový pilíř – pokud někdo nepřestoupí do státního systému, pozbude za další odpracované roky nárok na státní důchod, ale odvody do státní pokladny bude muset dále platit. Tím kabinet získal v přepočtu 272 miliard korun naspořených od roku 1998 v soukromých penzijních fondech. Brutálně nastavená kritéria zaručila, že ze tří milionů klientů zůstalo ve druhém pilíři jen 95 tisíc.
Orbánova vláda chce otevřeně zabetonovat svou moc na patnáct až dvacet let, a proto systematicky podkopává demokratické opory státu. Omezila působnost Ústavního soudu, obsadila všechny pozice ve veřejnoprávních médiích, omezila právo na stávku a intenzivně pracuje na nové ústavě, kterámá dát zahraničním Maďarům volební právo (Fidesz doufá, že Maďaři v Karpatské kotlině budou z vděčnosti hlasovat právě pro něj).
I když mediální zákon vyvolal v zahraničí vyslovenou bouři, Orbán vysvětluje tlak zahraničí jako nepochopení maďarské cesty a spiknutí mezinárodních levicových a finančních skupin.
Odklon Maďarska od demokratických principů urychluje i postoj občanů, kteří neztrácejí důvěru ve Fidesz. Ze všech postkomunistických zemí jsou dnes v Maďarsku nejzklamanější – podle dvou třetin respondentů v roce 1989 nedošlo ke změně systému, nýbrž jen ke změně vládnoucích gangů. Na 75 procent dotázaných si prý žije daleko hůře než za socialismu.
Chtělo by to silného vědce…
Podle průzkumu Pew Research Center z roku 2009 je s demokracií spokojeno jen 21 procent Maďarů (v Čechách 49, na Slovensku 50 procent), jen 46 procent podporuje tržní hospodářství (v Čechách 79, na Slovensku 66 procent), a co je nejnebezpečnější, pro Maďary je silný vědce důležitější než demokratická vláda (poměr 49:42). V Česku byl tento poměr 15:82 ve prospěch demokracie a na Slovensku 12:81.
Maďaři teď čekají jako na zázrak, až Orbán bezbolestně nastartuje hospodářství a dá do pořádku veřejné finance. Naneštěstí svět nechce tolerovat neortodoxní, neučebnicový přístup maďarské hospodářské politiky, jak si stěžuje ministr hospodářství György Matolcsy. Mezinárodní ratingové agentury už snížily hodnocení Maďarska a předsednická země EU stojí u agentur Moody’s, Fitch a Standard & Poor’s těsné před hranicí spekulativního pásma, což je rarita. Maďarsko má v poměru k HDP 82-procentní státní dluh a v prosinci 2010 až 929 tisíc bankovních klientů nedokázalo splácet úvěry. Na jaře jich má být milion, tedy 10 procent populace.
Viktor Orbán naordinoval podivný koktejl, v němž míchá metody Putinovy tvrdé ruky s čínským státním dirigismem a jihoamerickým levicovým populismem. Absolutní moc Fideszu garantuje, že tento koktejl země vypije až do dna. A vystřízlivění bude velmi nepříjemné…